Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 10.

22.5. Rano po pate zvoni mobil. Za oknem fuci. Rozhoduji se ze na Kala Patar pujdu dele, ten mi neutece, uz tam nakej patek stoji a stat bude. Trochu se mi podari usnout do sedmi, pak vstavam a hned vyrazim. Beru si druhou mikynu okolo pasu a do rukavu davam lahev s vodou a uvazuju okolo pasu. Lidska vynalezavost ve velkych vyskach holt nezna mezi. Fici jako das a jinakje jasno. Hned nastup do kopce, kupodivu to dobre udychavam. Je zima a tak davam na sebe fleesku, co mam okolo pasu a pomalu stoupam dal. Ve dvou tretinach potkavam Johana, ale brzy mam pred nim velky naskok. Ja kdyz jdu, tak sem jako tank. Poslednich vyskovejch metru je tak trochu drsnejsich, jde se po kamenech. Jen co se dofunim nahoru musim okamzite fotit nejakej zamilovanej par. Uzivam vyhledu a nahle zjišťuji, ze hora o ktere jsem si myslel, ze je Everest, o ktere mi Johan rekl, ze je Everest, ac ja si puvodne nemyslel, ze je to Everest. No proste ze ta hora neni Everest. Everest je totiz trosku jinej kalibr. Hned je poznat, kdo je z tech deseti velikanu co sou v nejblizsim dohledu Everest. Kdo tady tomu veli. Everest se proste vyloupl jakoby nic cestou nahoru na Kala Patar. Johan se dofuni nahoru a ted musi vyfotit on me. Bohuzel na fotce nevypadam vubec nijak zamilovane. Nahore na Everestu ani neni snih, nevidim ani zadne jasajici Everestolezce. Jen vidim, jak se nad nim toci vetry. Asi tam trosku ted fuci,  rikam Johanovi. Kala Patar ma vysku 5550 metru. Ja se dostavam jenom do 5545, poslednich pet vyskovych metru jakousi spici uz nelezu. Sem poseroutka, spad bych do hlubiny a nikdo nikdy by nevidel fotku s mym kamosem Everestem. Johan, to je ale jina extratrida. Nevaha a po kolenou se sune az na samou spici. Ted na oplatku musim vyfotit ja jeho. Fotka vypada skvele, je to pravy hrdina. Na vrcholku zustavame asi dvacet minut a prozatim je to muj nejvyssi bod, kde sem kdy byl, nepocital li let v dopravnim letadle teda. Nahoru cesta trvala 70 minutek, dolu to sebehnem za 50. Balim a davam si ovesnou kasi za 280 rupii coz je prelozeno do cestiny nejakych 95 korun. Ano, je tu pomerne draho. Pak platim celkovou sumu za dobu kdy sem tady byl a ta je bratru 3500. Loucim se s Johanem a v deset hodin vyrazim smer Chola pass, pres ktery projdu az k posvatnym jezerum v Gokyu, kde se ocisti me celozivotni hrichy a budu tak opet jako lilie. Jdu vcelku rychle. Jen po ceste musim docela cekat nez prejde karavana yaku, ktere nikdo nevede. Proste jdou a vedi kam. Pak ze je nejchytrejsi delfin. Po dvou hodinach jsem u memorialu a musim slizt do udoli, protoze jsem jako nejvetsi trubec presel stezku, ktera vedla na Chola pass. Na dne udoli hledam nejlepsi cestu zas nahoru a konecne jdu jako normalni treker zas po vyslapane ceste. Dalsi dve hodky jde cesta v poklidnem tempu, uz nevidim mne duverne zname hory, ted se objevuji jini velikani. Pred poslednim dvacetiminutovym stoupanim potkavam dva mlade Nepalce. Jeden z nich musi byt zakonite teply, protoze se na me laskyplne diva a tak trochu divne na me saha. Nicmene kluci jsou fajn. Oba studuji ekologickou univerzitu a na treku sbiraji vzorky vody, ktere pak zpracuji v laboratori a napisou o tom nejakou pracicku nebo co. Vubec dost o tom vedi a s tim jednim probirame ekologickou situaci v Nepalu a  i jinde ve svete. Kluci maji i sveho nosice. Plati mu 700 denne, coz neni na nepalske pomery spatna castka. Jenze nosic si musi platit jidlo a ubytovani, takze mu z toho zbude tak 400. Nepalci tady samozrejme plati v hotylkach daleko min, nez mi super bohati turiste. V hospode kecam s Kanadanem a super Brazilkou Laurou, kterou pak vyzivam, abysme nedrepeli zbytek odpoledne v jidelne, at se jde se mnou projit na konec udolicka, ze tam sou skvele vyhledy na hory. Jdeme a povidame si o zivote v Brazilii a o dobyvani Everestu. Kdybych nebyl 5 kilometru vysoko a nemel na sobe dva tydny stary smradlavy hadry a Brazilka nesla v protismeru, tak bych se taky snad stal dobyvatelem Brazilestu. Vracime se nazpatek, zkousim si davat vysokohorske cigarko a k veceri si davam brambory, vejce a syr. Miluju rozmanitej jidelnicek. Dhal bhat stoji 500 tak to pro dnesek vzdavam. Laura ma kamose z treku, coz jsou v podstate dva nemecti duchodci okolo sedumdesati let. Jeden je jiz v jidelne, je to fajn chlapek. Stale pracuje jako zubar, psycholog a hypnolog a v Nepalu byl jiz mnohokrat. Jeho kamarad prichazi s pruvodcem asi dve hodiny po nem, je znacne pomalejsi a vypada i vic stare. Ale stejne klobouk dolu, todlemu rikam umet zit i na stary kolena. Ja v jejich letech budu maximalne tak strasit v zahrobi.Pak se zjevuje sympaticky Thajec, ktery pred dvema lety tedy 22.5. 2008 vylezl jako prvni Thajec na Everest. Vse udelal z oddanosti kralovi. Dale prichazeji tri Maltani a jejich skotsky pruvodce, kterym se pred par dny taktez podaril vystup na vrchol jako prvnim Maltanum. Kecam s Laurou a zubarem a bohuzel se nevenuji debate, kterou vedou o vystupu na Everest s lidmi u naseho stolu. Do postele jdu v osum. Menime si s Laurou emaily a snad se chytneme dole v Kathmandu. S ostanima se dohaduju, ze v 5 rano vyrazime. Nejdrive jsem chtel jit dyl, protoze jit takhle brzo se mi vubec nelibilo, ale pak radsi volim pochod ve skupine, prece jen to bude bezpecnejsi. Usinam a Laura usina v jinem pokoji...
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář