Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 11.

23.5.

Rano po 4 zvoni budik a ac nerad tak vstavam. Spal jsme po nekolika nocich jakz takz dobre, coz znamena, ze jsem se asi jenom tak petkrat probudil. Snidam palacinku s medem a neni to moc dobry. Presne v 5 rano vyrazime. Je pekne zima a ceka nas 500 vyskovych metru. Jdu s mym kamaraden Nepalcem vcelku vepredu a cekame na jeho kamarada, Kanadana, Francouzkoamericanku a jejich nosice. V jednom miste musime lezt asi 150 metru po balvanech strme nahoru. Lituju nosice, protoze to maj opravdu tezky  a tady obzvlaste,ale prace je práce, to se neda nic delat. Prichazime k ledovci a trva dalsich 40 minut nez dojdeme k prechodu Chola. To uz je docela teplo. Fotime se a davame si pauzicku, Francouzkoamericanka mi dava bonbon a ten Kanadan vytahuje susenky. Je to skvely pocit dostat neco zadarmo a neplatit miliony. Dal je cesta vrazedna a musim si opravdu davat velky pozor, abych si nevyvrk kotnik. Pri predstave, ze tudy vcera nahoru sli ti duchodci a Laura, ani nevim co si mam vlastne predstavit a jak tady mohli o holich jit. Po dvou hodinach prichazime k udoli, na kterem k pocitu dokonalosti a idylky uz jen chybi, aby na nem pobihalo stado pasoucich se dinosauru. Pak 30 minut nahoru a hodinu dolu. Ve vesnici si davam s Nepalcema dhal bhat a caj a stoji to zase 500 uz me s tim vydridustvim opravdu serou. Kluci rikali, ze oni platili 200. Dostavame rady kudy se nejlepe dostaneme do Gokya. Startujeme a mame prejit pres ledovec a marne hledame cestu.Nakonec jdeme ve smeru Gokyo cesta necesta. Hodne si to uzivam a ac nejdeme vubec po ceste, spis se borime v jakesi ledovcove suti, tak todle pro me smrdi dobrodruzstvim. Uzasna krajina, hromady sutru a mezi tim ledovcova jezirka. Asi po hodine a pul vidime nejake lidi, ty sou taky trochu zbloudili, ale jaksi nas naviguji a po dalsi hodine a pul nas cesta necesta dovede do Gokya. Jsem od rana uz hodne vycerpanej, je to dlouhej den. A pak se objevuje prvni z jezer a je to nadhera. Zacina i malinko snezit. At zije 23.kveten doma v Cechach. Uz se tesim na pivni zahradku a na to, az nekam pujdu nebudu muset tahnout bagl. Mam pokoj s vyhledem na jezero. Vyhled snu, rekl bych. Zitra rano se vyskrabu na Gokio Ri, odkud uvidim nekolik osmitisicivek vcetne Makalu, pak se mrknu k dalsimu jezeru a vydam se pak nazpatek do Lukly. Uz jenom dolu, dolu a zadny pitomy stoupani 500 metru. Vecer tradicne jidlo, knizka a uz okolo pul osme se pokousim usnout.

24.5.Pred patou zvoni budik. Divam se z okna a je to v prdeli. Pres noc napadlo tak sedum cisel snehu. Nad jezerem sou mraky az pomalu ke hladine a veskere vyhlidky jsou ty tam. Presto jdu ven zhodnotit situaci na vlastni kuzi. Divam se na Gokio Ri, zda tam nekdo neleze a samozrejme ze ne. Jen blazen a nebo ja by tam lez. Ale dneska neni den blaznu a ani muj den. Zpatky v pokoji se  do sedmi se prevaluju. Jdu se mrknout do jidelny a tam sedi uz dalsich 8 nestastnych lidi z pocasi. Je to dobře, nerad trpim sam. Za oknem stale drobne snezi a nevypada to dobre. Povidam si s Nepalci a posloucham ostatni a okolo desate se rozhoduji jit s jednim typkem a jeho pruvodcem dolu. Cesta totiz vede trosku jinudy nez sme prisli a ja si nejsem s tou mlhou zas tak jistej, abych nekde nezabloudil. Slunicko dnes asi nevyleze, to znamena ze snih neroztaje a situace tim padem bude zitra uplne stejna jako dnes, nebude-li opet snezit a ani zitra rano bych na Gokio Ri vylezt nemohl. Je to skoda, tesil sem se a chtel sem si udelat peknej narozeninovej darek, ale tak to ma asi byt, sem prece v Himalajich a ne na Sri Lance. Navic narozeniny na snehu jsem jeste nemel. V pokoji vyhazuji trenkokapesnik, uz byl docela hustej. Takze se od ted blizim do finale, pokud se tedy nerozhodnu pro nejaky dalsi trek az budu v Kathmandu, ale zatim to tak nevidim. Jsem taky dost unavenej a prehorovanej... Vyrazime tedy v deset a snezi. Nasazuju neprosnezivou bundu a jdu. Po asi dvaceti minutach zjistuju, ze ostatni jsou vcelku pomaly,  nasazuju svoje tempo a pomalu se jim ztracim z dohledu. Je mlha, viditelnost tak 150 metru a teplota okolo 5 stupnu. Prochazim okolo dvou jezer a pak pres most. Krajina v mlze pusobi temne. Je hnusne. Hnusnej 24. kveten. Pocasi se zblaznilo. Jak sestupuji dolu, snehu pozvolna ubyva. Sem tam se i obcas vyjasnuje a ja vidim giganty. Je to velka skoda, ze tajtu cast treku vlastne moc nevidim. V jednom miste se pase spousty krav. Je to magicke misto v mlze. Tri byci spolu bojuji a rvou, jako by je na jatka brali. Vypadaji vcelku nebezpecne a pak se na me divaji a z oci jim slehaji plameny. Kopytama netrpelive rozhrabuji chomace travy.  Radsi se jim velkym obloukem vyhybam, lezu do strane nahoru. Sem podelanej a pripravuju unikovej plan, kterej spociva v tom, ze se vlastne nic moc proti 700 kg nastvanyho steaku nic moc delat neda. Protentokrat svuj boj o zivot vyhravam a pokracuji stale dolu az prichazim do vesnice Dole. Jdu rodedendronovym lesem, odkvetle kvety splihle visi z vetvi a zacina prset. Vzduch krasne voni. Sestupuji k rece a nahoru vede stezka pres most. Ten nakonec neprechazim a jdu podel reky, kde po 25 minuch stezka konci. Je to nejaky divny, ze by to znicehonic skoncilo, ale co se da delat, vracim se tedy k mostu, ktery prekracuji. Divoka reka prudce tece, tam slitnout je se mnou amen. Pak jdu prudkym kopcem 25 minut bez prestavky az nahoru. Kysliku je v 3500 metrech uz docela dost. Predbiham dedu o holi, ten se pta kam du, tak mu rikam, ze dolu smer Lukla a on jen kyve hlavou. Nahore ve vesnici sem nejakej zmatenej, zda se mi, ze sem opet v nejakem mrtvem bode. Ptam se mistnacky kudy tudy do Namche Bazaar a ta říká, ze zase dolu pres most a doleva. Deda dochazi na kopec a mam chut mu tak trosku nakopat zadek nebo aspon zlomit hul, ze nic nerek. Este ze rad chodim. Dat si jen tak pro srandu dedovi 200 vejskovejc metru nahoru a zas dolu by nastvalo kdekoho. Jen me ne. Dochazim tedy k mistu, kde puvodne koncila stezka a zjistuju, ze pokracuje jaksi za rohem. Nechapu, jak sem to mohl predtim prehlidnout. Spis me zmatla slepa stezka, ktera vedla do krovi a pak uz nikam. Po chvili jde cesta prudce nahoru. Jdu nahoru a nahoru az je reka, ktera tece dole v kanonu, docela malinka nitenka. Prichazim do mraku a jdu stale nahoru. Todle je k nevire, myslel sem si ze velky kopce mam uz za sebou. Napis v nejake vesnici rika, ze jako 3950. To znamena, ze kopecek mel 650 metru. Jdu dal a jdu dolu, jedinym mym spolecnikem je tele, ktere sem mnou jde nekolik kilometru. Kdyz kratce odpocivam, tak me v klidu predejde, pak zas predebehnu ja jeho. Je to neco jako jit s Timem vlastne. Modlim se, at uz sem v Namchee Bazaru. Prichazi opet 150 vyskovych metru, to uz sotva pletu nohama, navic sem nemel zadnou poradnou pauzu a v podstate ani nic k jidlu. V lesiku spatruju pava, ale nez se stacim jako duch priblizit a blejsknout ho, tak me samozrejme zmerci a uprkem mizi v lese. Kaslu na Namchee, uz proste nemuzu dal a stavuju se tedy vesnici před a to v Khumjung. Neco okolo 30 kilaku v nohach fakt staci. Nepalsti prckove se divaji na televizi, je to jako zazrak videt po mesici zase bednu. K veceri si objednavam  dhal bhat a pak taky pivo. Nemel sem ho snad sto let, tak pekne chutna a tece. Vecer tak trochu opozdene o osme jim dhal s rodinkou. Je dobrej, tak se nacpu jako nikdy jindy, holcicka furt pridava rejzi a cocku. Je to lepsi nez narozeninovej dort. Aspon nemusim nic sfoukavat.  Rodinka spokojene dojida, pusobi mile a tak si pak povidame o zivote v Nepalu. Jsou to Sherpove jako vetsina lidi v teto oblasti. Za hodku mirim do postele a v podstate hned usinam.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář