Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 13.

28.5.

Okolo pul sedmy se mi oteviraji ocka a ja se divam na TV, nez se poradne proberu a v osum jdu na zahradu na snidani. Kecam pres skype s domovem, pisu naky mejly a po druhe hodine razim na Durbar square, ktery je asi 15 minut chuze od hotelu. Cestou se stavuju u bankomatu, potrebuju vybrat penize a ten hlasi ze karta je zablokovana. Penize tam pritom mam. Zkousim jinej bankomat a taky nic. Jdu tedy na net a kontroluju pres internet stav uctu a penize tam mam. Zatracena banka, takhle mi to tenkrat z neznamyho duvodu blokli i na Zelande. Aspon si tisknu vypis z uctu. Na namesti platim 300 vstupny, ono se jedna v podstate o spleteniste ulic nez klasicke namesti, jak sem si predstavoval. Prochazim nekolikrat namesti a najit Iana, kdyz sme si vlastne ani neurcili, kde se presne setkame, je nemozne. Jdu do nejake banky a rikam bankerovi, at mi pomuze at moji kartu okopiruje a zavola nekam a penize se odectou za par dni z meho uctu. No tak nejak to delali na Zelande, nez sem si zaridil zelandskej ucet. Typ za prepazkou říká, ze mi nemuze pomoci.  Jdu do nejakeho kramu a rikam  ze jim dam 500, kdyz mi pres platebni terminal vyberou 5000. Tudy cesta ovsem taky nevede. Jdu do hotelu, pomerne zoufalej a na recepci vysvetluji svuj problem. Tam volaji do nekolika bank a nakonec me do jedne posilaji. Je to asi dvacet minut chuze a najdu to vcelku rychle. Chlapek v bance na me cumi jako pero a nezda se moc ochotnej a nakonec nakuli dvacet tacu. Nazpatek kupuju  ovoce a masove precliky na trhu a vse v pokoji snim. Vecer travim na netu a v jedenact krasne usinam.


29.5.

Ranicko si davam parek, brambory, kafe a pivo Everest. Cisnik v ruzove kosili ma velmi zkoumavej pohled. Kdyby vedel, ze ze zeme odkud pochazim, tece pivo proudem z nekonecnych sudu primo do chrtanu velkych ziznivcu. Pak par ulic od hotelu kupuju nejake dary. Knizku, caje a mapy a za dve hodiny mam nakupni silenstvi za sebou a jeste nakupuji zeleninove karbanatky a nejake to ovoce na trhu. Vse v prubehu vecera snim a cejtim se fakt plnej. Cucim na bednu, ctu knizku a pak usinam.

30.5.

Ve dve v noci se budim a jdu na WC. Vse probiha OK. Jenze pak jdu znova a znova a uz to moc OK neni. Okolo 4 rano dostavam silne krece do zaludku a strev. Chodim na zachod cim dal tim casteji. Myslim, ze kdybych tam zustal sedet, usetrim si cestu. Pak zvracim vse, co jsem vcera sned a co se nedostalo ze zaludku dal. Zachod je mym nejlepsim pritelem. Cejtim se velmi slab a potim se jako prase. Zemru a nikdo nikdy neuvidi tu fotku s Everestem. Jenom udelat pet kroku z postele na WC je nadlidsky vykon.Nechapu, jak strasne me to sejmulo a jak vystavenej sem. Snazim se najit polohu, ve ktere by me krece neatakovaly, ale je to tezke. Nejlip je mi jaksi na levem boku, ale slovo nejlip je hodne relativni. Jim nejake prasky, snazim se trochu pit vodu, protoze mam hodne suche rty. Okolo desate je vsemu pomalu konec. Lezim vycerpanej na posteli, jako kdybych prave vylezl na jiz zminovany Everest. Okolo pul pate si davam dzus a polivku. Muj plan, ktery se mi rodil v hlave jit Helanbu trek, ktery je severne od Kathmandu je v troskach. Pak jdu do ulic a kupuju si dzus a zbytek vecera travim polehavanim a sledovanim satelitni televize. Pred desatou hodinou usinam.

31.5.

Okolo pate jsem vzhuru, ale pak jeste usinam do sedme ranni. Cejtim, ze mam zas nejakou energii. To je dobre. Premyslím, zda vyrazit na trek, ale nejak to zamitam. Puvodne sem chtel jet dneska, nebejt te epizody predposledni noci. Dle pruvodce ma trvat 6 dni, coz by bylo do soboty,ale ja bych to urcite zasel do patka a mozna i do ctvrtka. Ale nechci nic riskovat, kdyby se neco stalo. Přemyslím, jak stravit zbyvajici cas do nedele 6.6. Asi pujdu do bazenu, taky zavolam Sobbe, Nepalce s kterou jsme kdysi delal v Londyne v blazinci a mam na ni nepalske cislo. Mozna i na navstevu historickeho mesta hodinu odtud...Jdu na net a kecam se Sajdlikem, co je v Americe. K snidani si davam nakou specialitu, coz je parek a vejce, snad se to bude strevum libit. Odpoledne se jdu projit. Je to chaos, neda se normalne jit. Po nejake chvili dochazim k mistum, kde jsem byl na hotelu muj prvni den v Nepalu. Ctu si o Hillarym, tematicka literatura musi byt a přemyslím, ze bych jel asi na rafty a na safari na par dni. Poptam se zitra v recepci, kolik by to stalo. Bankomat stale nefunguje. Nazpatek v pokoji slysim jakesi splouchani. Tomu prvnimu nevenuji moc pozornosti a az pri druhem jdu do koupelny a tam ze zachoda tecou hovna a hajzlaky na podlahu. Bohuzel cizi. Muj hajzlik nebo hajzlik pode mnou se ucpal a vse, co frajeri v pokojich nade mnou splachnou se zastavuje u me a tece mi na podlahu. Humus me jima. Videl sem uz hodne, ale todle je bleeeeeeeeeeee. Letim na chodbu a jakesi uklizecce vysvetluju situaci. Říká, ze to je v poradku a ze zavola udrzbare. Rikam hlavne prosim te osefuj, at lidi nade mnou nepouzivaji zachod. Jdu se projit ven, abych se uklidnil a pri navratu rika vratny, ze uz to je v poradku. Zpravy se tady risi tamtamovym tempem. Oteviram dvere od koupelny a malem zvracim. Vypada to jeste hur, na okraji misy je plavajznik. Jdu za recepcni a ta říká, ze opravar tu bude az za dve hodiny. Neni problem a jdu tedy ven na zahradu. Prichazi pak typek, smeje se a říká, ze ted uz je vse OK. Tak jsem moc rad ale presto poustim sprchu a nechavam nekolik minut pro sichr tect. Peru nejaky veci, cumim na bednu a jdu na zahradu, kde je prijemneji nez v pokoji. Je po seste a za chvili uz bude tma a pondeli je skoro za mnou. Uklizeci a vsichni ostatni se na me divne smejou, zda se mi, ale to bude asi nejaka haluz v moji hlave kuli tomu zachodu. Okolo jedenacte usinam.