Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 14.

1.6.

Po sedme se divam na porad o paseracich drog v Mexiku. Po snidani jdu do banky, kterou ted není problem najit. Dole v bance mi to ale nemuzou vybrat a posilaji me za nejakym odbornikem nahoru do patra, ktery kratce nekam zavola a rika sorry, ze ted je moje karta total zablbokovana. Z internetove kavarny zkousim volat do me banky v Anglii, ale prenos je tak spatny, ze nic nerozumim navic tam je automat. Cestou na hotel me napada spojit se s Tomasem Tylem a ten by mi mohl pres western union poslat 3000 korun a ja bych si to tady na pobocce vyzvedl. Po zdarile skypove spolupraci se starym dinosuarem Milou, ktery koordinuje Tomase, protoze nemam telefon, mam penize do dvou hodin v kapse a jsem velmi vesely. Predstava dalsich par dnu bez penez a stehovani se do nejake spiny nebyla zrovna moc vesela. Takze na recepci objednavam na zitra rafty a pak do patku safari. K veceru platim ubytovani a jidlo za posledni dny a k tomu mi nauctujou muj posledni program. Protocej se mi panenky pri te konecne sume, ale zijeme jen jednou.

2.6. Asi okolo pul pate rano se budim a  rozhodne se necitim nejak prespalej. Za hodku na to zvoni budik a jeste mi klepou na dvere, jak bylo mym vyslovenym pranim. O pul sedme prijizdi typek na motorce a odvazi me k autobusu. Doprava na uzkych ulicich je jeste pomerne miziva. Za par hodin se rozpouta prave peklo. Zazitek je to prijemnej, lide skacou do stran, ridic troubi, brzdi a rozjizdi se ve zbesilem tempu. Cesta autobusem je ve smeru Besi Sahar, takze uz ji trosku znam a trva tri a pul hodky. Cekam u stanku na sefa raftu. Je jedenact hodin a pekelny vedro, az mi curky potu tecou po brise. Tesim se, az na me bude cakat voda. Za chvili z autobusu vystupuje kluk z Bangladese a nasledne Nemec s Amikem, co se potkali v Pokhare. Docela do sebe rejou a sou tim legracni.V poledne nasazujeme helmy a vesty a jdeme dolu k rece, kde nam nepalsky lodivod dava skoleni jak padlovat. Je to sice jako pro blbce, ale co se da delat. V raftu je s nama jeste pohodova ctyrclenna rodinka Indu. Takze dohromady je nas devet. Prvni pul hodky na vode je klidek, pak prichazeji prvni pereje a je to super. Trasa je dlouha 20 km a ma 12 pereji, z nichz nektere jsou nebezpecne a stalo se na nich i nekolik fatalit. Po hodine a pul kotvime u brehu a dostavame svacu na doplneni sil. Nasleduji dalsi a dalsi pereje. Pak sefik říká, ze muzeme naskakat do vody, tak toho vyuzivam a uz me proud reky nese za raftem, coz je povedena cast raftovani. Po dvou a pul hodkach je konec a jdeme k silnici. Kdyz vstavam z lavicky tak bosou nohou si natrefim prostrednicek u leve nohy, ze skacu po trave jeste pet minut potom. Problem s tim mam dalsich nekolik mesicu jen tak mimochodem. Za pul hodiny prijizdi autobus a my s Bangladesanem nastupujeme a jedeme smer narodni park Chitwan. Cesta je to dlouha, predlouha a jelikoz sedim uplne vzadu na petce, tak to dost houpe a nedela mi to moc dobre na zaludek tadle cesta pres tankodrom. Na miste je opravdove vedro s porovnanim s Kathmandu. Taxik do hotelu stoji 300 a je to asi pet kilacku. V hotelu se me ujimaji a rikaji, co me zitra ceka a nemine a jakej bude program. Zni to dobre a davam si pivo. Nad posteli v moji chysi je moskytiera a ja uz pred osmou lezim. Je strasny vedro, ze ani hlucnej vetrak na strope nepomaha. Navic nabyvam dojmu, ze me v moskytiere vsechno stipe. Noc nic moc, ale aspon se mi podarilo sem tam usnout.
3.6.

Rano okolo pul sesty me budej divny zvuky. Typek od vedle tam nejak blije nebo se davi. Pozdeji, kdyz se ho ptam, co se delo rikal, ze se mu spatne dychalo. Me to pripadalo jako kdyby cely vecer hodoval slivovici a pivu. Po seste jdu na snidani. Je omeleta a velmi dobry med. V sedum vyrazime na uzke lodce, co ma tendence se kazdou chvili prevrhnout. To zabere asi hodinu, jede s nama pruvodce, starsi chlapek, kterej nam vypravi o faune a flore a vubec zivote v teto casti Nepalu. Driv bydlel nekde v horach a ja se ho ptam, jak je mozny, ze ted bydli uplne v jiny krajine. No proste byla v tom zenska. K zahlidnuti je docela dost vodniho ptactva a hlavne lednacku. Vystupujeme z lode a hura do dzungle. Musime se chovat tise, protoze se to tu hemzi krveziznivymi nosorozci. Jdeme jako duchove dzungli a za chvili vidime, jak pruvodce dava znameni, ze asi tricet metru od nas spi v trave a rakosi nosorozec. A skutecne v trave se vali jakysi sedy flek. Anglican z nasi skupiny leze jako opice na strom, aby lip videl, uklouzne mu po vetvi noha a pada na zem. To samozrejme v tiche dzungli zni jako vybuch granatu a vzbudi nosorozce a my prchame a prchame. At zije adrenalin. Vidime jeste jednoho v rakosi. Dale jsou videt stopy sloth bear, udajne nejagresivnejsi zvire v parku. Lezeme na rozhlednu, kde je jina skupinka. Je tam taky blondata Irka Mary a anglanka Eleanor, ale nic videt neni.Jungle mi pripomina velmi husty zenadbany cesky les. Akorat ze tam neziji medvedi, ale veverky. V deset jsem zas doma, projdeme dzungli na druhy breh od hotelu a nechame se prevezt. Spatrim i jakehosi maleho  krokouse, ale to je jen mzik nez zmizi pod vodou. Udajne jsou neskodni a je jich tady hrozne malo. Divam se na koupani slonu, pak dokonce i lide skotaci na slonich hrbetech a skacou kotrmelce do vody. Je mi to take nabizeno za par supu, ale nejak odmitam, i kdyz koupel bych vcelku uvital. Holky z rozhledny vsak nevahaji a dovadeji se slonem a ja s nima pak do tri kecam. To je pak uz cas na vyjizdku do dzungle na slonech. V ohradce na hrbetech sedime po ctyrech a ridic sedi slonovi na krku ci za krkem. Je to pekne tesny, vedro jak na povrchu slunce, do toho nas jeste hrejou nase namackana tela, ale nic vzrusujiciho to rozhodne neni. Slon se ovlada pomoci tukani hulkou do hlavy, cimz se urcuje smer a pokopavanim do usi, coz je rychlost pohybu pasaku. Chudak slon musi mit v ty hlave peknej maglajz po tom vsem. Velmi brzo narazime na jeleny samba. Pasou se kousek od nas a diky slonovi ani neutecou, protoze ho povazuji za sveho kamarada. Pak uz je na pasece nosorozec. Je to uzasne, pase se a my jsme par metru od nej. Vicemene je tam asi deset slonu, na kterych sedi padesat lidi. At zije superturisticka atrakce. Jedem dal a v dzungli jsou divoka prasata. Ridic navede slona tak, abysme je dobre videli. Krajina je hezka, nikoliv vsak okolni teplota. Konvoj slonu brodi pres reku a zacina trosku prset, je to uzasne. Vidime dalsi tri nosorozce z nich  jeden ma nejaky problem a jakoby utoci na druheho. Po dvou hodinach se vracime a ja sem opravdu rad, ze lezu ze slona. Byl to prijemny zazitek, mozna az prilis dlouhy, vzhledem k velke nepohodlnosti ohradky. Vecerim a povidam si s bangladescem Ratwanem. Pracuje pro nejakou telefonni spolecnost a vypada velmi spokojene a smeje se, ze nas je v Cechach tak malo. Pak prichazeji holky, povidame si o zivote a praci v Anglii. Obe dve maji zazitky z oboru pecovatelstvi, tak zazitek strida zazitek. Oni jdou cestovat jeste dal po Asii a Australii. Piju tri pivka a po desate jdu do postele. V pokoji je pekelne vedro, ze ani nejdu pod moskytieru, radsi se necham parkrat pichnout od komara.

4.6.

Pred sedmou vylezam a snidam a prichazi typek se zeptat, jestli se nechci jet mrknou na maly slony, ze to zabere hodku. Tak rikam jasne proc ne. Sloni a slunata jsou OK, nekteri z nich sou na retezu, ale rikaji, ze pres den je berou do dzungle na pastvu. Cestou zpet kupuju v kramku dve sklenicky skveleho medu domu. Pred devatou balim a dzipem nas vezou na autobus. Tam jeste potkavam holky, jedou busem do Indie a naposled se jeste loucime. Snad se jednoho dne uvidime v Evrope. Cesta busem je dlouha, pozoruji menici se krajinu a pak v Kathmandu je dvouhodinova zacpa, coz me a muj zadek privadi k silenstvi. Nicmene po deviti hodinach jizdy jsem opet ve svem hotylku, ve svem pokoji se spravenym zachodem. Dohodl sem se s taxikarem, at pro me prijede v nedeli po obede a ze me odveze na letiste za 350. Vim, ze na recepci by chteli 500. Televize nejak nejde, tak si ctu, pak jdu do ulic, kupuji banany a susenky a okolo jedenacte vecer usinam.

5.6.

V sedum rano se budim a jdu na internet, taky jde televize, coz je dobře, protoze nemam uz moc penez, tak dnesni den bude spis takovy televizni a stejne moc nevim, kam bych sel. Povidam si s uklizeckou, rika ze jeji rodina je v Tibetu  a ona se tam nemuze dostat. To je dost smutny. Okolo jedenacty jdu do kramku, kde jsem pred tremi dny nechal usit tricka. Vypadaji opravdu suprove. Za jedno platim 250. Kupuji jeste par plechovek piva Everest domu na ochutnani a taky Tylousovi za ty poslany penize. Taky par krabicek mistnich cigaret, jedny za osum korun.  Dale to jsou dva divno grepy a v podstate mi zbyva na taxik a na utratu 200 rupii. Dnesni den prezivam o susenkach a bananech, co jsem koupil vcera. Zbytek dne travim stridave na netu  a na televizi a nejak to proste utece. Posledni noc v teto skvele zemi usinam v deset vecer.

6.6.

Budim se okolo seste rano. To ma zrovna Satan narozeniny. Mam tak trochu vnitrni strach jako vzdycky, abych nezaspal odlet letadla, ale to bych musel kalit do rana, abych letadlo o ctvrte odpoledne nestihl. Naposled se koupu a obvazuju batoh horolezeckou smyci. Ted uz jen pockat na taxik o pul jedne. V hostelu my na rozloucenou vesi na krk takovou serpu, abych mel stastny navrat domu.  V 15,45 letadlo startuje a ja v duchu dekuju za skvele zazitky, ktere si odsad odvazim a snad se brzo vratim. Pod mraky se tahnou Himalaje, vidim se jak tam du... Cekani v indickem Dilli je dlouhe, ale i to se da vydrzet a pak nasleduje 9 hodin let do Bruselu a tak se divam na dva filmiky, z nichz jeden je Avatar. Moc super zazitek to na male obrazovce teda neni, ale co se da delat. Modlim se, abych v Bruselu dobre a rychle presedl, protoze mam jenom hodinu a vse nakonec dopadne dobre a hodinovy let do Prahy uz je jenom legrace. Na letisti cekaji nasi a Marecek ma v ruce svijanskou jedenactku. DOMOV SLADKY DOMOV

 

http://joshuaaatkins.files.wordpress.com/2010/11/everest_base_camp_13_days.jpg

 

http://www.google.com/#sclient=psy&hl=cs&source=hp&q=annapurna+circuit&aq=1&aqi=g5&aql=&oq=&pbx=1&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.&fp=dfdbef6cc6eff5db&biw=1024&bih=428

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak

teta Hana, 26. 8. 2011 21:24

jsem si znovu pripomela zazitky,ktere jsem cetla hned jak Misa priletel.

Jaké pokračování???

admin, 26. 8. 2011 7:39

Vždyť tohle jasný konec:)

Dockam se

Bambas, 25. 8. 2011 23:45

a kde je pokracovani?