Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 2.

24. 2. 2011

25.4.

Rano platim za ubytovani a vydavam se na cestu. Je polojasno. Prechazim most. Odpocivam u cesty a pokecam s Nepalcem, ze kteryho se vyklube ucitel z mistni visky. Po pruchodu vesnici narazim na typa a shodou nahod je to Cech Josef, toho casu misionar v Bangladesi, jinak zije uz 20 let ve Francii v klastere. Promluvame par vet  anglicky, nez zjistujeme ze sme Cesi. Je nemocnej, hrozne nabalenej, ale jde statecne. Stavime se u vodopadu s jezirkem, kde se tak trochu pocachtavam a pak nabirame vodu. Cesta ve dvou prijemne ubiha.  Z domova mam speciální misi u hory s homolovitym tvarem hledat nekoho,  kdo by poznal malou holku na fotce s mym brachou, ktery tady byl pred deseti lety a vyfotil se s ni. Na 3 zeptani je ukol splnen. Typek, co prave naklada na osla baliky slamy, suse říká, jo to je moje segra a bydli tamle nahore v kopcich a ma 2 deti. Neverim svym vlastnim slechum, ze to bylo tak jednoduche. Predavam tedy zatavenou fotografii a asi 70 rupii s adresou, kdyby se ji chtelo at posle brachovi do Cech pohlednici ( nikdy nic teda nedoslo).  Ve 4 hodiny se zastavujeme ve vesnici Syange a ubytujeme se. Ja pokuruju s mistnakem  a nasledne za 1000 rupek kupuju nějaké kuřivo. At zijou Himalaje. Vcelku me boli svaly na ramenou, asi budu budu muset vic posefovat  popruh. Jdu si lehnou okolo devate vecerni a za oknem huci divoka seda reka.

26.4.

V noci jsem nemohl vubec usnout a prevaloval se z jedne strany na druhou a po ranu taky nic moc. Davam si tycinku, co mam z Cech a dezinfikuju vodu. Josef nechal na recepci vzkaz,  ze je ranni ptace a at ho chytnu nekde po ceste. Od rana je docela vedro a zda se mi, ze dokonce vetsi jak včera, tak piju jako velbloud a k veceru mam v sobe nejmene 5 litru. Na zachod ani nejak nechodim,  vsechno jde ven kuzi. Skoda, ze nejsem pes, vyplaz bych jazyk a potil se tak. Jeste,  ze mam tricko z moiry, je to relativni pohodli, ale stejne sem mokrej jako kdybych vylez prave z vody. Asi po dvou hodinách chuze mam pocit,  ze se mi vzadu na pate dela puchyr. Sundavam botu a je tam. Diva se na me a mit oko tak snad i mrkne. Radsi na nej preventivne lepim naplast, snad to dopadne dobre. Pak vidim v dalce Pepu, ale opet plnim lahev a cekam dvacet minut, nez je voda pripravena. Jde se mi hur a hur, vedro je opravdu pekelne, hodinky mi ukazuji az 34 stupnu.  U nejake vesnice ceka Josef,  ja opet piju a jim susene ovoce a mam hodinu pauzu. Dneska je to stale nahoru. Po ceste je spousta serpu a oslu. Jsem uz dost vyflusanej a unaven z toho vedra. Ten ocekavany rytmus se dneska holt nedostavil. Pepa jde vepredu, ma rychle tempo, k tomu je hrozne oblecenej jako by sel vypravu na severni pol a obcas na me pocka. Stezi vylezam  na poslední kopec, odpocivam kazdych pet nebo deset minut. Kolem prochazi spousty nosicu. Nuse maj natriskany k prasknuti Pak je vrchol a cesta pres kameny dolu a u reky ceka Joska a foti osmitisicovku Manaslu, která je v dalce a v oparu a říká, ze vypada jako Trosky. Na Troskach jsem kdysi byl a nepamatuju si ze by to byl takovej kopec teda. Do vesnice je to dalsich 15 minut a bereme si double room za 200 rupii. Ja jdu okamzite pro vodu a objednávám konvici s cajem. Ctu si pruvodce, abych zjistil, jake hruzy me jeste cekaji. Vecer si davam brambory a Joska nejake mistni pivko. Ochutnavam a chutna to jako nejakej kvas, ale ja mam obavu o svoje streva. Probirame svetské veci stejne tak jako vcera. Nikdy by me nenapadlo, jak muze byt debata o bohu tak zajimava. Az prijedu domu okamzite si kupuji bibli a davam prihlasku do klastera. Do postele jdem neco po devate.

27.4.

Celou noc jsem opet blbe spal a prevaloval se a navíc me zaclo bolet na plicich a ja jen cekal, kdy uderi moje posledni hodinka. Nicmene jsem to prezil a rano po devate vylezam jako matoha z postele. Joska je uz davno pryc. Modli se kazdej den k bohu okolo pul seste rano a pak nevim, co dela. Platim ucet a jdu, je zatím okolo 22 stupnu. Jde se mi uz od prvních kroku ztezka. Jidlo, co sem mel vcera mi furt lezi v zaludku a ne a ne jit dal. Voda s chlorem na nalade taky moc neprida a je mi trosku divne. Vysoko ve skalach v horach typci busi sbijeckama do skaly a delaji nejakou brutalni silnici. Ani nejsou nejak pripoutani, zda se mi. Slitnout dolu to znamena hezkejch par vterin volnyho padu. Potkávám Holandana Tima. Rika, ze je sam, protože si urci svoje vlastní tempo. S tim dnes obzvlaste souhlasim, když v kopcich odpocivam kazdych par metru. Za dnesek jsem nastoupal 1100 metru, to je docela vykon na to jakem jsem byl stavu a rano dokonce uvazoval, ze zustanu na ubytovani. Potkavam spousty Nepalcu a serpu a tak je stale zdravim "Namaste". Poslední tretina se jde borovicovym lesem a je to uz vcelku prijemne. Rozhodl jsem se dojit do vesnice Chame a ve vesnici Koto je kontrola povoleni na trek a pak uz jen 25 minut. Beru hned prvni hotylek a potkavam Svycara Karlose, co uz pres pul roku cestuje prevazne po Indii. Davam si k veceri caj a nejake jidlo.  Josef na me mel cekat u nejake vesnici u posty, ale nebyl tam on ani zadna posta. Za dnesek jsem usel pres dvacet kilometru a ta poslední cast trasy byla docela OK.

28.4.

Rano se budim o pul seste a divam se z okna na jednu z Annapuren. Je majestatni. Pak jeste usinam asi do osme hodiny. Balim a vyrazim na cestu. Zanechavam tam mydlo a trenky. Musim ulehcit batohu. Zenska z recepce to ma vsechno v merku a jak se vzdaluju, tak vidim jak prohrabuje kos a vybira to. Jdu a za vesnici potkavam izraelsky par. Stezuji si, ze mají lineho nosice, co nadava na tezky batoh a ze kazdy den jdou moc kilometru. To musi byt k nastvani.  . Cesta vede vicemene cely den prijemnym lesem, obcas s dvacetiminutovym prudkym stoupanim, ale není to nic extra vrazedneho. Behem cesty si odskakuji do lesika a o vetev sem si roztrhl kalhoty, az mam z toho docela krvavej sram na noze. Vytahuju lekarnu abych to nejak osetril. Okolo prochazeji nejaci  Nepalci a vidi i prasky na sracku, tak zertuji a rikaji abych si  je rozdrtil kamenama  a dal na ranu. Hezkej smysl pro humor. Od pate hodiny vecerni zacina trochu prset. Rano jsem odstranil naplast z puchyre a zaplat  vypadalo to dobre, takze muzu jit a ani to nejak neboli. V nejake vesnici se stavim na obcerstveni. Kanadani, co prave odchazeji, mi doporucuji pizzu, ale zadny velky zazrak to teda neni, navic je vcelku mala. Pak prochazim udolim, je tam mesto duchu, odhadem tam mohlo kdysi prebyvat okolo dveste lidi. Zvlastni místo, pada na me divna nalada, kdyz prochazim ruinami. Puvodne jsem chtel dojit do nejakeho hotylku v Lower Pissang, ale nejakym zazracnym zpusobem se ocitam v Upper Pissangu a beru hotylek Yak and Yeti. Vedle pokoje rve TV a Nepalci, ale na chvilku usinam a pak si ctu. K veceri mam Dhal Bhat tisickrat jinak a citronovy caj. V hotylku sem sam samotinky, tak je mi nejak smutno. Zitra snad v Manangu potkam Josefa anebo Holandana Tima. Teplota na treku dle hodinek klesla misty az na 16 stupnu, coz mi dela jedine dobre. Vypil jsem jen nejaky 3 nebo 4 litry vody namisto 6. Snad sem z nejhorsiho vedra venku. Ani nemam chut na pivko. Dneska sem byl skoro celej den sam, malo nosicu a asi jen pet trekeru, co sem potkal. Velka zmena oproti minulym dnum. Jdu si lehnout okolo devate, ale docela se ve me varej streva. Asi za hodku jdu na zachod, coz je dira v zemi a je to lepsi i kdyz zadnej punk to fakt neni. Je to dalsi noc prevalovani. Momentalni vyska 3300 metru nad morem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář