Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 3.

29.4.

Rano je nadherne a tak z balkonku, kde snidam, vidim Annapurnu II. a jine masivy. Teplota asi 14 stupnu a okolo devate rano vyrazim. Jde se mi velmi dobre. Brzy potkam tri Izraelce, tak pokecame. Pak ve velkem stoupani vidim Josefa. Pocka na me nahore, kde je i Tim a dva Kanadani ze vcerejska. Joska si dava delsi pauzu a ja mu rikam, ze mam docela naslapnuto a ze razim dal a uvidime se po ceste anebo v Manangu v hotelu Yeti. Jde se stale dobre, ale odbiham do lesika. Pak jdu chvili s Timem. Pak znova odbiham a chytaj me trochu krece, ale jdu statecne dal. Beru si endiaron a jeste neco. Vyhledy jsou hezke, i kdyz se pomalu zatahuje. Konecne se citim jako v Himalajich. Pak blbe odbocuju, coz se muze stat jenom me, protoze cesta je v podstate celou cestu jasne dana a asi po 40 minutach prichazim k jakesi vesnici. Mistnaci me posilaji v podstate zase nazpatek, ale trosku jinou cestou. Ted se jde uz docela blbe. Casto kvuli krecim stavim a musim odpocivat. Beru si dalsi prasky a  dela se mi trochu lip. Snad to nebude nic vaznyho. Pred Mangengem jsou skaly, pripomina mi to Suche skaly v Ceskem raji. V Manangu du do Yetiho, pozdeji se nezavazne prochazim po centru teto oblasti a pokecavam s Kiwackou a Irem. Kupuju si knizku od Billa Brysona za 600 rupek. Potkavam Izraelce, co meli problemy s linym serpou a necekal bych, ze uz jsou tady. Serpu maji stale stejnyho tak nevim, co se deje. Joska stale nikde, ale jeste se potkame, to je osud. Konecne taky kupuju pohledy se znamkama a v knajpe u caje je pisu. Zitra je poslu. Do Kathmandu je donesou za tyden a pak to pujde jeste minimalne dalsi tyden, nez se to dostane k nam. V restauraci si davam Jaci kari s ryzi. Prvni maso po tydnu, co jsem v Kathmandu statecne za vecer sprasil mamincin salam. Taky si davam pivko na upraveni strevni flory. Restaurace je velmi prijemna, bohuzel tu ale drepim sam. Vecer si ctu knizku a celou noc se pak prevaluju. Usinam az nad ranem a zda se mi sen o jedne divce...

30.4

Rano balim a jdu s baglem do vesnice. Potkavam budouciho francouzkyho doktora a vyplnuju dotaznik, coz je statisticky podklad pro jeho diplomku. Pak hazu pohlednice do schranky a ubytovavam se na miste, kde jsem vcera jedl. Vyrazim nahoru na kopec nad vesnici,kde v puli potkavam australsky par ze zacatku treku. Trosku pokecame a jdu dal. Nahore je to bajecne, vyhled na Gangapurnu a Manang. Fotim jako blazen a to i sebe. Pote se rozhoduji jit k jezeru Gangapurna a dale jdu 45 minut pres morenu k ledovci, primo pod horu. Je to skvela cesta podel reky prevazne pres balvany. Trochu se bojim, abych blbe neslap a nevyvrk si kotnik,sem si jen tak nekdo nevyjde a predstava toho, ze se plazim dva dni po brise nazpatek je nehezka, ale jsem hodne opatrnej. Pak dorazim k usti ledovce. Dira nic moc na to jaka se z toho pozdeji stava drava ricka. Piju aspon vodu a jdu nazpet. U jezera je Kiwacka a Kanadanka, tak poklabosime. Nazpatek fotim babku s nusi dreva a davam ji za to par supu uz v Manangu spatrim v hospode Tima, tak se stavuju na preclik a colu. Tim dnes uplne odpociva. Jdu na skoleni o vysokohorske nemoci a pak se s Timem schazime v mistnim kine, kde jsou potahy na sedackach z jaci kuze a vetsi televize. Film Into the thin air je prave Hollywoodske drama o podelane expedici na Everest v roce 1996, ale neni to vubec spatny a vstupny cinilo 100 rupek. Po kine jdeme ke me na pokoj, kde ubalujeme brcko a davame si v boude pivko. Vzpominame na carodejnice a nejaky jejich svatek v Holandsku a vubec kecame o vsem moznym. K veceru si objednavame  jaka na kari, to samy, co sem mel vcera a Tim je absolutne nadsen az dojat z tohoto jidla a dekuje mi...Pak deme do me boudy, pijeme naky pivka a kecame do jedenacti vecera. Spim po dlouhe dobe konecne dobre.

1.5.

Svatek prace. Doufam, ze doma maji pekne jako tady. Budim se okolo pul sedmy, ale pak se este asi do osmi valim. Balim a k jidlu si davam nejakej plnenej chleba a kavu. Dneska sem ve ctvrtine pobytu a ani nevim ja to utika. Rekl bych, ze tak nejak prirozene, zadnej spech, zastav se a divej se okolo, pise se v pruvodci. Restaurace, ve ktere jsme vcera jedli, se jmenuje Mavis Kitchen a zatim je to nejlepsi, co jsem kdy potkal. Majitele jsou take velmi prijemni. Okolo pul desate dorazi Tim a hned razime. Cesta je dneska proste bozi, asi nejlepsi doposavad. Vyhledy jsou skvele a jde se mi velmi prijemne. Stavujem se na konvici citronoveho caje a pak slapem vesele dal. Potkavam meho oblibeneho pruvodce, co slouzi Kanadanum, ktere jsem potkal v Besi Saharu a pokecame. Odtud by to melo byt asi hodinu do Lethar. Mijime jakesi hotely, ktere maji v nazvu Lethar a jeste neco, tak si rikame, ze to asi jeste asi nebude ono. Jdeme dalsi pul hodky a potkavame Kiwacku. Ta rika, ze uz jsme to presli a ze ted je to asi pres pul hodky do Thorang Phedi. Premyslime, ze se vratime, ale pak tak trochu porusujeme pravidlo aklimatizace a jdeme dal. Teplota klesa az na 9 stupnu a kdyz prichazime na misto uz docela snezi. Bereme mistnost, ve ktere jsou ctyri postele a jsme radi, ze jsme to tak pekne stihli. Vicemene snezi az do devate vecerni. V hospode je spousta trekeru, sedame ke stolu kde je Charles, banker z Londyna. Potkali jsme ho vlastne uz vcera v kine. Kdysi davno studoval cestinu, jen sme nejak vlastne cesky spolu ani nepokecali, mohlo by to bejt zajimavy. Jsme docela hotovi, unavou skoro hazime celo, nadmorska vyska 4500 metru je uz znat. Mam takovej divnej stav mysli, kterej trva pres pul hodky, mozna je v tom i obava, ze sme nastoupali daleko vic nez sme meli. Jime Dhal Bhat a pijeme caj. Pak uz je dobre. Cejtim se tak, jako bych byl trochu opilej a to je dobry, nemusim aspon platit za pivka. Vzpominame na historku z treku, jak sme potkali Nepalce a ten se nas pta, jestli jsme nahodou na ceste nenasli konskej zvon, kterej ztratil. Rikame, ze sme nic takoveho bohuzel nenasli. Tim pak posleze dodava, ze v Holandsku by se ho maximalne tak zeptali esi nenasel ztracenej telefon. Pak hrajeme karty i se trema mladejma Svedama. Charlesovi neni moc dobre a tak si odchazi lehnout. Moc mu to nezavidim. Hrajeme dal a kecame o zivote. Pred devatou prichazi Charles, ze je mu blbe a jestli nemaji diamax, coz je lek proti vyskove nemoci. Kluci nakonec nejakej splasi a my Charlesovi rikame, ze kdyby mu bylo vic a vic blbe  at na nas zaboucha, ze mu zkusime nejak pomoct. Dekuje a my jdeme spat. V noci nespim, je to asi tou vyskou. Pak rano pred sestou Tim rika, ze sme zaspali, planovali sme vyrazit neco po pate, ale vzhledem k tomu, ze snezilo jsme v to ani moc neverili.Koukam se z okna a opet snezi, takze stejne nic, budeme tady, protoze vyhledy do mraku asi nic moc.

2.5.

Rano ranicko vstavam okolo poledne. Taky jsme trochu spal pres to cele rano, ale zadnej hlubokej spanek to nebyl. V restauraci si davam cajik a skoricovou rolku. Pak prichazi Charles a je v dobre forme, byl o tri sta metru vys a jde tam znova, aby se poradne pripravil na zitrejsi stoupanici, pokud teda nebude opet snezit. Davam si megadrahe pivko vzhledem k tomu, ze to sem musej nosit nekolik dni a prichazi Izraelka Jaen, kterou jsem uz zahlidl v  Manangu. Dost kecame hlavne teda Tim, ten je ukecanej, ale vi o cem mluvi. Zadnej Standa Blabol to rozhodne neni. Pak hrajem karty jako dycky, kdyz neni co delat a ja piju dalsich par pivek. Prichazi dalsi typek, co jde Annapurna okruh uz asi tak mesic. Ma stan a dostava se na mista, o kterejch se nam normalnim trekerum ani nezda. Rikam mu, ze je docela legenda, bejt tak v pulce 17 denniho treku dle pruvodce a vlastne za mesic. Asi od ctyr hodin zase zacina snezit a  nase vyhlidky na zejtrejsi prestup Thorang passu se mensi.  Tim pravi, ze tak to ma byt. Taky jsme se dohodli, ze spolu dojdeme do Annapurna base campu. Asi to bude poradnej zaber, ale ode dneska za 14 dnu a pak budem v Pokhare a Tim se muze odprdelit do Thajska uzit si poslednich 10 dnu na jeho cestach po 7 mesicich. Izraelec je velkym milovnikem dhal bhatu a ji v podstate stale jen to a provadi dhalbatovy pruzkum. Tak se s nim pro jistotu fotim, protoze on je svym zpusobem legenda. Takovej izraelskej hippik, nechapu jak mohl bejt tri roky v izraelsky armade. Okolo devate jdeme vsichni do hajan a predtim si dame este cigarko na usnuti.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář