Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 4.

3.5.

Vcelku dobre jsem vecer hned usnul, ale k ranu se probudil a uz ocka nezamhouril. Asi mi ta vyska  dela problemy, ale komu tady ne. Okolo pate zvoni mobil a my vstavame a jdeme na snidani. Nekteri jiz vyrazeji a jsou vybaveni jako by se chystali  na Annapurnu. Nase dobyvani zacina kratce po seste. Prvnich tri sta vyskovych metru je krutych, stoupak vede okamzite uz od chaty, ale za skvelych 50 minut jsme nahore. Pauzicka, trochu se napit a jde se dal. Cim vys, tim hure se dycha, obzvlaste, kdyz se zastavim, tak pak dlouho nemuzu popadnout dech. Myslenky jdou stranou, tak nejak se da soustredit jenom na dychani a kroky dopredu. Zvlastni stav mysli, uplna meditace. V jednom miste se na nas ze strane riti kameny, je jich spoustu a v klidku by dokazali zabit i mamuta, natoz pak nase malickosti. Klickujeme a rveme na ostatni co jsou v dalce za nama, az budou prochazet at si daji pozor. Je to zajimavy, clovek by si rek, ze kdyz tady ta hora stoji miliony let, ze vsechny zugry uz slitly dolu, ale stale padaji. Nebe je tyrkysove modry a je dobre, ze sme pockali a nesli vcera, to by jsme videli tak maximalne prd. Jsem vetsinou vepredu pred Timem, ale casto na nej cekam, rozhlizim se po okolnich horach a pak pisu do snehu jako spravnej punkac PUNK a Tim me foti. Za nejakou dobu jdeme okolo modlitebnich vlajecek a za dalsich 15 minut jsme na vrcholu sveta. Je to dobrej pocit, fotime se, davame si caj za 320 rupii a sledujeme pritroubleho Americana, ktery neznaly tradic se svleka do trenek a chce se nechat vyfotit pred vlajeckama. To na nej vybiha Nepalec z kramku z cajem a blbec se zas pekne rychle obleka. Prichazeji Kanadani a gratulujeme si. 20 minut na vrcholku stacilo a uz supajdime zas dolu. Cesta nahoru trvala tri hodky a prevyseni 1000 metru a do toho jeste pul hodky pauza. To je myslim docela slusnej vykon v tajtech vejskach. Dolu jdeme tri a pul hodky. Snih se meni v brecku, ktera neprijemne klouze. Pak uz mizi uplne. Sestupujeme 1600 metru do 3800 metru nad morem. Sestup do Muktinah neni nejlehci, je to zahul, ke konci potkavam Josku, davame si spolu caj a jsme pomalu v Muktinah. Jako spravni rastamani se ubytovavame v Bob Marley hotylku a k jidlu si davame jaka na kari, ale neni to tak dobry jako v Manangu. K tomu samozrejme nesmi chybet rasta caj z marihuany. Vitezstvi je potreba radne oslavit. Potkavame Polku s Anglikem a mluvime o treku, Anglik to jde jiz po druhe, poprve sel pred deseti lety. Po osme hodine jdeme do pokoje, ja mam uz od rana kasel a dostavam zachvat chrchlani, coz rozesmiva Tima a nataci to na mobil. Pak usinam. Je to dobra noc.

4.5.

Okolo pulo sedme se budime. Za oknem busi kamenici jako datlove. Je to docela prijemny zvuk. Pak po osme uz jsme na ceste. Kupuju zkamenelyho trilobita a po ceste dale vidime super vrcholky. Tady uz opet zacinaji jezdit jeepy, ale neni to nejakej des a obcas nam nekdo zamava. Trasa odtud pro hodne trekeru bohuzel konci, ujdou jen pulku a pak zbytek treku jedou dolu jeepem nebo leti letadlem z Jomsonu. Doma pak vykrikujou jak zasli Annaparna trek. Zasli leda tak velky kulovy. Vcera todlecto vykrikovala jedna Kanadanka v restauraci a gratulovali si tam se vsema jak blazni a dneska uz se jeji linej zadek veze jeepem dolu. Sestupujeme do udoli, kde to vypada jako v Tibetu a potkavame malinkateho Nepalce, ktery udajne uz pet let putuje pres ruzne casti Nepalu. Davame mu nakonec nejake penize a on se nas pta, jestli nemame zbytecne ponozky. To mu bohuzel nemuzu slouzit sam mam ted v ramci uspory kilogramu jen troje a to sem se dvou zbavil uz na zacatku treku. Dole v udoli celou dobu fuci vitr a ja mam pravej Himalajskej pocit. Okolo druhe hodiny jsme v Jomsonu, dostavame razitko a jdeme pres celou vesnici hledat nejaky fajn misto a nakonec si berem pokoj se sprchou. Je tady i Charles zitra leti do Pokhary relaxovat. Je rad, ze to prezil a evidentne toho ma dost. Pivko a Dhal Bhat to jisti. Dneska sme usli 19 km. Ja jsem OK, ale Tima to nejak vzalo. Ma nejaky polodepky, tak se to snazime rozebrat a docela to pomaha. Jdeme zas pres celou vesnici nazpatek do hotylku, kde v roce 1967 spal Jimmi Hendrix v pokoji 6 a zanechal napis na stene v jidelne..If I don´t see you in this world see you in next one, so don´t be late. Pijeme caj a hrajeme kostky a Tim lituje, ze sme nezustali tady na legendarnim miste. Do postele se dostavame okolo pul deate.

5.5.

Rano pred sedmou zacne vedle pokoje hucet nejaky cerpadlo. Balime a po osme jdeme do restaurace vedle na snidani. Zkousim si vybrat penize z bankomatu, ale hlasi to nejaky problem, tak na to prdim. Jde se dobře, za dnesek jsme usli 20 km a stale byl silny protivitr, coz silne irituje Tima. Sledujeme reku a za tri dny jsme se v podstate dostali o nejake 3 km nize. Zase jsou tu jehlicnate stromy a teplota okolo 20 stupnu je akorat. Zastavujeme se na jidle, majitelka je zena holandana, ktery tam buhuzel momentalne neni, hodne si povida s Timem. Stezuje si na nedostatek turistu diky dzipum, co si lenosi berou z Jomsonu. Vlastne cela tady ta cast treku upada, az upadne uplne a  paradoxne se o nekolik km dal buduje nova cast treku, kde bude potreba vybudovat opet nove hotely a zarizeni. Je to paradoxni, kdyz vsechno je vlastne uz tady, ale kvuli lidske lenosti se musi delat vse znova a lidi z teto casti tak vlastne totalne ztrati jejich jedinej zdroj obzivy. Plan je dostat se do Kolopani, ale asi 3 km pred sme se rozhodli zastavit ve velmi poklidne vesnici. Je asi pul pate. Kupujeme od majitele ubytovani kostku hasise za 1000 rupii a duse Holandana se rozplyva. Je to dobry obchod a jsme vyladeny. Zitra ma Tim 24 narozeniny, tak se bude slavit. Zpivaji ptaci, malinko krape a my jdeme k jezeru Secong, coz ma byt asi 30 minut. Nakonec i s malym zabloudenickem je to 45 minut. Tim jde v pantoflích, protoze ma puchyre. Chvatame, protoze do setmeni moc casu nezbyva. Me nakonec to misto ze zacatku moc nenadchne, ale pak zjišťuji, ze je vlastne naprosto uzasne. Nad nama se tyci megahory, co vic bych asi tak chtel. Posedime jen asi deset minut a musime nazpatek. Je to velka skoda, klidne bych tam stravil dve hodiny. Doma si pak tradicne davame dhal bhat a ja drahy pivko. Dhal  je toho to dne naprosto jedinecny a prezirane se jako dve prasata. Za dnesek 25 kilasu, super vykon. Tim je nejakej vyrizenej a ja si z neho delam prdel. Pak si zkousime cesko holandske jazykolamy a hladovec Tim si dava ryzovy nakyp. Mohl by zrat v jednom kuse jak rekl. Vesnice, kde jsme se jmenuje Kathopang. Asi zatim nejlepsi vecer v Nepalu, sedime na terase, cucime na hvezdy a pak okolo desate zalezam do pelechu a smeju se Timovi, ktery samozrejme musi pit na noc jeste nejake kaficko.

6.5.

Rano okolo devate po bajecne snidani platime a mizime. Tim jde stale v zabkach. Je to jeden z mala lidi, ktery zasel Annapurna okruh v zabkach :) Turisti zadny a doprava diky nejake maoisticke stavce taky zadna. Cesta jde vetsinou dolu a je dost kamenita a teplota se zvysuje az na 23 stupnu. Vitr taky uz tolik nefuci, takze se jde dobre. Stavujeme se ve vesnici Dhaka na tibetsky chleb, jablkovy kolac a k tomu hlavni chod. Hezky narozeniny kamo blahopreju Timovi a kupuju na pivko. Stmelime to hnedou cigaretou. Tim říká, ze je to bajecny zivot. Jdes, jis, jdes, jis, spis. Nadsene souhlasim a podotýkám, ze je potreba mit v lasce tu chuzi teda. Kazdej den tady je dobrej a ja se vzdycky uz vecer tesim, co prinese pochodak pristi den. V hospode jsou nejaci amici jdou jen druhou pulku treku, nemaji moc casu. Pak na ceste potkavame holku, co ma nosice a pruvodce a dve hulky, tak se smejeme. Cesta je dnes dlouha tak 20 kilacku a tak se pak rozhodujeme zastavit pred Tatopani ve vesnici Dana. Pijeme pivo a ja se rozhoduji ze namisto dalsiho treku v oblasti Everestu ke svatym jezerum Gokyo spis pujdu do zakladniho tabora Everestu. Coz by mi melo zabrat vic casu a se pak nebudu zbytecne mrcasit v Kathmandu. Tim dostava SMS od sve byvale, kvuli ktere se vlastne i tenkrat pred vic nez pul rokem rozhodl odjet pryc a ocistit si hlavu. Takze je z toho pekne rozhozenej a podruhe mi vypravi jeho story, jak to s ni bylo. Necham ho vykecat a rikam, at na to kasle, coz on stejne dela. Vecer je teplo, sedime venku na zahrade a hrajeme karty a pak v dali kdyz ustoupi mraky je videt vrchol Annapurna jih. Neuveritelne vysoko. My jsme ted asi 1700 metru. Je skvele osvicen zapadajicim sluncem, az pak zmizi uplne a jeste naposled se po chvili v temnu objevi. Jinak okolo uz je spousty zivota..ptaci stebetaji, hmyz bzuci, komari stipaji. Je to fajn pocit bejt nekde, kde to zas zije. Objednavame pro jistotu dhal bhat, kterej je uzasnej a na taliri objevujeme 8 chuti. Prichazi na radu pivka a do jedenacti vecer kecame o zivote a sledujeme svetylka chysi v kopci, co je naproti pres udoli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář