Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 5.

7.5.

Rano v nasem malinkatem preklizkovem pokoji zni zvuky Indu z vedlejsiho pokoje. Pak se jeden rozhodne zpivat a to je konec. Musime vstavat uz v pul osmy. Venku je po desti a teplota  21 stupnu. Hezkej den, davame snidani a platime. Obcas je videt i Annapurna jih ale jsou dost mraky. Vyrazime na cestu, po chvili Tim zjišťuje, ze nema slunecni bryle, vraci se teda nazpet, ja cekam u reky. Tim se vraci bez nich, aby  je posleze nasel v batohu. Zacina prset tak  vytahuju goretexovou bundu. Konecne je mi k necemu platna, kdyz ji tahnu kuli desti celou dobu a prselo jen dvakrat a to jeste v noci. Taky davam poprve v historii meho batohu na nej potah a jde se dal.Dest prijemne bubnuje do kapuci a taky se mi konecne po dlouhe dobe sami perou kalhoty. Vychazime z udoli, kterym jsme sli posledni tri dny a pak jde cesta uz prudce nahoru. To uz prestalo prset a je tak 23 stupnu, ale vlhkost vyduchu je velika tak a ze me v kopcich pekne leje. Zastavujeme se na citronovy caj a pak pokracujeme opet nahoru. Nejake kluky, co maji pruvodce jsme predebehli, jsme docela rychli proti ostatnim. Zacina trochu krapat, tak zalezame pod strom a po deseti minutach je konec. Stavujem se na jidle ve vesnici Sikha a prsi a prsi. Za dnesek jsme nastoupali asi jeden kilometr a rozhodujeme se, ze tu zustaneme. Potkavame nasi starou znamou z Thorang Phedi tzv. American woman a tak rikam Timovi, ze ma jeste sanci. Smejeme se a vzdava to. Na dvorku pobiha asi dvou leta holcicka, tak je o zabavu krome hrani karet, jako vetsinu veceru, postarano. K veceri je opet klasicka luxusni dhal bhatova preziracka. Uz po osme jdeme do pokoje a tam zjistuju, ze mi hrozne smrdej nohy, coz u me neni nejak zvykem. Na zdi nad Timovou posteli je opravdu velky pavouk, prosim Tima at se ho zbavi, ten ho nejak zkousi odehnat dverma ven, ale pavouk zaleza pod moji postel. Usinam tedy z pavoukem pod posteli. Urcite mi v noci bude chodit pres oblicej....

8.5.

Konec valky. Doma to urcite vsude kvete, samej serik. I tady sme se probudili do pekneho rana, pekne teploucko. Okolo sedme zaclo na dvore povykovat decko, pak mecela koza, proste raj. Tim řekl, ze sme stravili 12 hodin v posteli a ze je to sila. Na to rikam at nezapomina, ze sme v Himalajich :) Decko stale pobiha okolo nas a v Timovi se probouzeji budouci otcovske pudy a chova jej, coz se moc nelibi matce, ale neudela nic. Kdyz vstavam od stolu zavadim hlavou o pergolu. Pak citim, ze me neco leze po hlave. Smatram tam tedy a za chvili sklepavam megapavouka. Ja se z toho snad picnu… Cesta jde okamzite nahoru. Odchazime z hotelu a holcicka chce jit s nama, ale bohuzel mama ji drzi pevne v naruci a do poslední chvile nam mavaji. Je vcelku teplo, takze poticka jak hovado. schody nahoru, schody nahoru, miliarda schodu nahoru a nic vic, ale da se to jakz takz zvladnout, davame pauzicky a nakonec zdolavame po trech a pul hodkach asi 700 nebo 800 metru. Byl to ale zahul i diky tomu, ze nase tempo je vseobecne rychlejsi a nepareme se s tim :) V Galopani se rozhodujeme kam zapadnout. Cela vesnice nic moc a tak jdeme do Snowland Lodge a po nekolika dnech se sprchujeme a Tim se chce jeste predtim ujistit, ze tepla voda potece dele nez jednu minutu. Po koupeli delsi nez je jedna minuta ,zalezam na chvilku do pokoje. Je vcelku zima, lezim ve spacaku a ctu si Timova pruvodce preziti. Vubec ho se mnou nepotreboval, protoze ja jsem rozeny ledoborec, co se tyka zivota na poustich, morich a i horach. Bear Grylls je proti me naprosta nulicka. Nechavame si vyprat tricka, kalhoty a fusky. Vse bratru za 550 rupii. Idioti, nechali by to venku na snure, kde by to uschlo mozna tak za tri dny, tak to posbirane a dame dovnitr, kde je jakesi ohniste s velkym boilerem uprostred mistnosti. K jidlu mame neco jako cesky bramborak, pak tibetsky chleb a kafe. Jdeme po tom o pokoje a kecame o zenskejch. To je nekonecne a nevdecne tema. Ostatne jako vzdycky. Odpoledne nejak utece a k veceri jime opet dhal bhat. To pro tu zmenu. Hrajeme karty a poslouchame debatu Aglicanu a Cinanu. Typek říká, ze zapad Nepalu je neuveritelne chudej, nekteri lide tam musi jist listi ze stromu, neprsi tam pul roku a uroda temer zadna. Okolo Annapuren je v podstate dostatek vseho. Do postele padame okolo devate, protoze zitra rano se jde na Poon Hill.

9.5.

Rano ve ctyri zvoni mobil. Odhrnuju zaves a divam se na nocni nebe. Je to fajn je jasno. Ve 4:25 uz stoupame nahoru. Je chladno, ale velmi rychle se zahrivam a za pul hodky sme nahore. Vyhledy jsou OK. Annapurna, Machapuchare, Dhaulaghiri a asi jeste dalsich deset velkych mrch. Lidi je tu vcelku dost odhadem tak do stovky. Poon Hill je vyhlasene misto, neco kam se proste musi jit, kdyz se trekuje okolo Annapuren. V sezone na podzim tady udajne muze byt neco okolo 500 cumilu. To je sila. Nahore jsme neco malo pres hodku a ja fotim desitky fotek z nichz vetsina vypada naprosto stejne. Dole si davame snidani a opet sme na ceste. Myslel sem si, ze pujdeme hned dolu, jak sme nejak koukali do pruvodce, ale realita je tak trochu jina. Stoupak jako prase minimalne 500 vejskovejch metru. Pak jde cesta dramaticky, ale velmi dramaticky dolu po kamenych schodech anebo zig zag. Potkavame spousty neboztiku, co jdou v protismeru a je mi jich uprimne lito, protoze todle je fak mazec. Lepe receno masakr. Posleze se cesta na pul hodky zase zveda. Jde se vicmene lesem a v korune stromu zahlidnu na par okamziku opici, nez se chytne nejake liany a zmizi mi nadosmrti z dohledu. Narazime na zavoru a za ni je staveni. Vracime se na rozcesti, snad jsme blbe odbocili, ale tam moc nikam jinam nevede, tak pak prochazime nakonec po spravne ceste okolo jiz zminovaneho staveni. Za nejaky cas narazime na guest house s peknym vyhledem, takze nas neceka nic jinyho nez si dat jidlo a pivko. Prochazi nase znama skupinka Amiku v pozadi s Americkou zenou. Taky se resi muj znacne flegmaticky pristup ohledne mist, kde spime a jime. Rikam, ze je to uplne jedno, protoze vsude to vypada stejne a vsude dostanes stejnej dhal bhat a stejne drahy pivo. Vicemene je to nase jakasi prvni a zaroven posledni hadka. Neprijel sem se do Himalaji hadat s nakym bludnym holandanem kvuli kravinam. To opravdu ne. Rozhodujeme se jit dal, jsou teprve tri hodiny a i kdyz jsme docela hotovky, nahazujem batohy na nase pokrivena zada. Cesta jde opet zig zag dolu k rece a pres most a pak temer dve hodky nahoru. Je to velmi vycerpavajici, ale udrzujem jakesi tempo. Nohy jdou, ale hlava o tom uz moc nevi. V jednu chvili dokonce mluvim na Tima cesky...Pak konecne nas kyzeny cil. Vesnice Chomrong. Prvni vesnice, kdyz se clovek rozhodne sejit z Annapurna okruhu a jit do Annapurna base camp. Je to jako vysvobozeni. Boli me cely clovek, tricko je total mokry. Konvice s cajem, dhal bhat a nekolik piv everest to jisti. Prichazeji nasi znamy Amici, sedaji k nam ke stolu a kourime s nima jejich dymku miru. Maji v pokoji megabrouka s ohromnejma kusadlama, tak ho davaji na klacik. Na zemi se vali nejaky papirek, tak daji brouka k papirku, ten se do nej zakousne a mame tady americky sberac odpadku jak jeden vitezoslavne prohlasi potom, co dava brouka zpet do travy. Uz je tma a ve tme se jako nocni prizraky zjevuji ropuchy na travniku pred ubytovnou. Kratce po osme jdeme do pokoje a po devate uz sem tuhej jako nikdo druhej.

10.5.

Rano se probouzime po sedme. Spal jsem dobre. Pred devatou vylezame a je tak trochu oblacno, ale teploucko. Amici rikaj, ze do zakladniho tabora nejdou, ze nemaji moc casu a nechteji se hnat. Takze klasicka snidane. Vlocky, tibetskej chleba a caj. Cesta jde hodinu po schodech dolu, pak pres stary most a pak v podstate nekolik hodin stale nahoru. Behem dne rikam, ted je doma poledne. Vsichni jedi krasne obedy a mi se tady jako blbci spoceny zenem nahoru. Tim říká, to mas pravdu, ale podivej se okolo, kdo todlecto od toho obeda vidi. Nic nerikam, utiram celo a jde se opet nahoru. Pak asi dvacet minut dolu az do Bamboo. Je to hodne vycerpavaci, ac je teplota 22 stupnu, leje z nas, jak kdyz hasici kropi horici fabriku. Hodne do kopce z kopce, hodne schodu a to v podstate po celej den.  Jime brambory, syr a vejce k tomu. Caj nesmi chybet. Tak jako po vetsinu odpoledni. Dal je cesta nahoru, ale neni nejak strma. Zacina prset, tak se kameny zacinaji smekat. Naivne oddaluju nasezeni plastenky az pak mi mokre tricko říká, ze je opravdu cas. Dorazime do Himalaya guest hotel. Stale prsi. Sedi tam Americka zena a miri jeste o hodku dal vic nahoru. Je tak trosku silena, ale rika ze je na misi a ma chut jit. Uvidime se s ni nahore. V "restauraci" je zima a venku pekne chcije. To je dobre snad zitra bude fajn pocasi. Ceka nas pres kilacek nahoru. Doufam, ze to nebude zadnej masakr. Ted sme 2900 metru. Kecame s mladou nepalskou pruvodkyni. Zve nas az budeme v Pokhare, at se ji ozvem, ze nam udela dhal bhat. Nabidka na dhal je velmi lakava, tak ji rikame, ze budeme delat, co budeme moct. Taky kecam trochu s postarsim rakusakem co sedi vedle me. Dhal bhat opet exluzivni preziracka, az na hranici k prasknuti a uz se s Timem tesime na zitrejsi dhal  v Annapurna BC.  Dnesni den byl o trochu mene narocny nez vcerejsi, ale je to i hodne o psychice. Jde se nahoru, pak to co se de nahoru se napul zase sejde. To by se clovek picnul, ale bez vyjimky se mi libi kazdej den tady. At uz du nahoru nebo dolu. Pak trochu pohulime a v posteli uz sme v 19:45. Jak legracni. Jako dve mimina. Usiname vcelku brzy a za okny huci reka.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář