Jdi na obsah Jdi na menu
 


46 dní v Nepálu - 7.

29. 3. 2011

13.5.

Rano po 6 rano nas budi hlucni Nepalci. Uplne na sebe hulakaji. No je to sila. Venku je pekne a teplo a to jeste ani neni sedum. Vcera toudle dobou jsme mrzli v base campu. Dneska se nachazim v polovine meho pobytu v Nepalu. Leti to jako blazen. Jo sladky casy nezastavis. Ted asi do nedele v Pokhare, pak 12 dni Everest a par dni Kathmandu a smitec. Tim po ranu sleduje deti, co pobihaji na travniku, a rika, ze je s nima neco divnyho. To je klasicka Timovina, casto se mu neco nezda. Holt vystudovanej sociolog, co bych taky chtel. Dlouho cekame na snidani a nakonec vyrazime. To rano zacina pekne hnusne schodama dolu asi hodku a pul. V pulce potkavam nosice s nejakou modelkou s cervenyma nehtama. Divim se,ze neskocila ze strane dolu, kdyz se proti ni zaclo ritit upocene himalajske prase. Prekracujeme most pres dravou ricku a jde se dal. Mistnaci rikali, ze cesta vede pekne po rovine. Stoupani 100 metru nahoru a 100 metru dolu bylo vlastne uplne normalni. Z toho vyplývá, nikdy se neptat domorodcu z Himalaji, jak drsna je cesta pred nami, protoze oni odpovi, ze je to rovina a nebo je to trosku nahoru a trosku dolu. Takze jsme byli trochu nastvany. Mijime se s ostatnima a davame si caj. Pak nas strasnou dobu nasleduje pes. Pouzivam nepalskou metodu na odpuzeni psa, kterou jsem vycetl v pruvodci, zvedam jakoby kamen ze zeme a plasim psa. Marne. Tim se ho snazi otacet a posilat nazpet. Cesta se pak vicemene nakonec svazuje, vedro je brutalni 33 stupnu a slunce pere a ze me se rinou potoky potu. Pes je davno pryc, metoda nakonec zabrala a Holandan je udiven mymi skvelymi ceskymi znalosti. Tim mi na oplatku dava nejakej instantni napoj na doplneni soli, mineralu a tak. Pak zbyvaji asi dve hodky do konce. Stavujeme se na jidlo, teda jenom Tim, ja si davam pivko, jsou tam taky nasi stari pratele a dohadujem se, ze kdyz nas je tolik, tak ze vezmem dzipaka do Pokhary. Smacime hlavu pod kohoutkem a jde se. Uzivam si to a potim se. Vim, ze todle sou posledni kilaky s Timem. Pred mostem potkavame Izraelce, stareho znameho odbornika pred dhal bhat. Himalaje sou maly. Ma usmev na tvari jako dycky. Dohadujem se, ze se potkame zitra v Pokhare. To by bylo fajn. Za mostem uz je dohodnutej dzip. Kazdej dame 200 babek a jede se. Najednou to proste necekane skoncilo. Je to divny. Zadny stoupani a klesani na okruhu, proste konec. Tak trochu smutnej, ale spis veselej, ze sme to zmakli za 19 dni. Obycejni smrtelnici by to sli minimalne 25 dnu. Bylo to nekdy moc, ale tak to melo byt. Skaceme do dzipa, za kterym se vali cernej dym z vyfuku. V aute vzadu s nama jedou dva prckove, stoji na strese nebo vlajou za autem. Jeden pak cura za cesty a bohuzel Timovi tak i trochu  na nohu. Tim neni vubec nadsenej, natoz stastnej a rika mu fuck off. Za dve hodiny sme v Pokhare, hledame nejake misto, zkousime jeden hotel.Prede dverma stoji banda hippiku a nam se vlhka dira nelibi. Potkavame americkou zenu a ta je nejaka roztekana, tak ji prozatim zanechavame jejimu zenskemu osudu a jdeme do hotelu, kde byl Tim, kdyz se zotavoval. Okamzite jdu do sprchy. ten hotel byl uplne novej,peknej, ne zadna polochyse v horach, ta sprcha taky. Pisu ze byla. Byl to poradny ocistec. Dve minuty od hotelu jdme na jidlo. Dhal bhat je exkluzivni zakonceny jogurtem s ovocem. Taky naky pivka. Ceny krasne klesly i kdyz drahy to je stejne. V posteli sme po devate a cejtim se tam jako nepalsky kral.

14.5

V pul osmy uz sme vzhuru a koukame z balkonu na Machapuchare, ktera se v dalce skryva v mlznem oparu. Pak po osme deme na snidani. Je teplo, tak si davam ranni pivko a neco k tomu snedku. Kecame o zivote a rikam Timovi, at jde pak do Anglie na jabka na farmu, ze se tam na par tydnu za 5 mesicu sejdeme. Tak o tom uvazuje. Piva si  davam nakonec ctyri a Tim zira, jak dokaze pit a zit obyvatel pivniho ceskeho kralovstvi. Vypravel jsem mu o priznivych cenach piva u nas doma na dedine. Jsem vlastne i nejakej trochu nalitej, kdyz zkoumam etiketu, tak objevuju, ze to pivo ma sedum voltu, coz bych povazoval, tak aspon za nejakou patnacku. Jdeme pak na email. Tam sedi Izraelec a ja sem priopilej a veselej. Skypuju s Milou a Tomem, divam se na email, ale nic moc tam neni. Pak se jdeme najist. Objednavame lasagne a  zacina pravej monzunovej slejvak. Me je ovsem prekrasne, hrajeme karty, pisu pohledy a piju dalsi tri krasna sedmivoltazni piva. Nazpatek v hotelu Tim pousti jeho hudbu, co sklada na kytaru a i jine pisne. Ma dobrej vkus. V sest vecer jdeme do Everet steak housu, kde mame mit spicha s ostatnimi. Davam si super steak a okusuju i stejciky ostatnich. Zabava je opet dobra, ja piju dalsi tri piva  a okolo desate se motam domu. Jako hrdina si kupuju cestou v kramku lahvace, v domneni, ze ho vypiju, ale prijdu na hotel a padnu za vlast. Klabzubova jedenactka tedy nepadla. Byl to hezky odpocinkovy pivni den.

15.5.

Rano po seste se probouzim a je mi fajn. V noci zapli proud a  tak je v pokoji prijemne od klimatizace. Pred osmou lezu na balkon, oteviram toho lahvace a cumim na MPR a je fajn. Pak vstane i Tim pusti z MP3 velkej underground a ubali to. Davam si fajn ranni sprsku, ktera me docela probira. Jdeme se najist, pak zase do internetove kavarny a ve dve hodiny mame spicha s ostatnima. Je to prijemnej den, ale sem unavenej ze vcerejska. Okolo ctvrte jdu na hotel. Tim si dava caj s Nepalci, co zna z drivejska. Je mi tak trochu smutno, zitra zas budu sam. Tim je fajn partak. Pak o seste jdeme za Nicky do jejiho hotelu. Vybiram z bankace 10000 nepalskych fufniku. Pijeme pivko na strese hotelu, kourime, a kecame o zivote. Nicky je uz 40 a nema deti, rika, ze je s tim srovnana a ze vlastne nemusi jit stejnou cestou jako vsichni ostatni. Proste v zivote ji par veci neklaplo, ale co naplat jede se dal. Pak jdeme vsichni do korejske restaurace. Jidlo je tradicne skvele. Skoda, ze nejsem Korejec. Nick pak ukazuje skvele karetni triky, fotime se jak se ksichtime a vubec zabava je skvela. Nicky americka zena odchazi. Loucime se a Ewa s Nickem zustavaji jeste do jedenacti do vecera, kdy taky prijde cas louceni. Je to smutny. Zvou nas, az budeme mit cestu pres Australii, at se stavime, To je prece jasny, Australie je vzdycky pri ceste. S Timem, mym nejlepsim himalajskym kamosem, pak sedime do jedny v noci na balkone, pokurujem a poslouchame MP3. Byl to dobrej den.

16.5.

Rano se budim asi okolo pate, ale pak se do sesti valim. Sedim na terase, Tim bali darek na rozloucenou, poslouchame MP3. Obcas neco prohodime. Pak v sedum prijizdi taxik a loucime se. Udelali sme to rychle nemam to rad a navic se snad brzy uvidime. Na dukaz ze sem tvrdej a nezlomnej mu na posledni chvili vztycuju prostrednicek. Na autobusaku potkavam naposled americkou zenu. Zitra uz leti domu do Anglie a nechce se ji. Cesta busem trva od pul osmy do tri odpoledne a v prazdnem buse se jede docela dobre i kdyz zadek z malych sedacek boli a boli. V Kathmandu jdu do stejneho hotelu jako prvni den Encounter. Kurvy chteji deset dolacu za ubytovani. Davam si jidlo a dve piva a platim skoro 1000 rupii. Naky dost predrazeny, zda se mi. Internet taky nejde. To je psi zivot. Jdu do kavarny kousek od hotelu. Kecam s nasima a brachou a do toho pisti dvourocni Agatka. Jdu nazpatek kupuju si dva lahvace na pokoj za 320 a valim se. V pokoji je sprcha, tak se casto sprchuju. Okolo devate usinam.

17.5.

Rano mam budika na ctyri ale stejne se budim uz driv. V pet me taxik hazi na letiste. Sem tam dost brzo. Stoji tam dost lidi, samy trekeri, podle jejich novych bot poznávám, ze este neochutili slasti jit trosicku nahoru a trosicku dolu. Zacinam dostavat krece do zaludku a to vubec neni dobry. Cpu do sebe prasky, ale nic moc. Znacne pak znesvecuju uz posveceny letistni zachod. Let malym letadlem do Lukly nic moc, aspon dostanem od letusky bonbon, to je vicemene jeji jedina prace. Rozdat 18 bonbonu a ma vydelano. Po ceste byla mlha, takze sem moc nevidel a za tricet minut se uz pristava na kratkou letistni drahu v Lukle, ktera je nejvyse polozenym letistem na svete a zaroven take nejnebezpecnejsim. Teplota o poznani klesla. Rychle prochazim vesnici a odmitam spousty nabidek na pruvodce a nosice a podobne. Rychle jsem utekl vsem lidem z letadylka a za vesnici se stavuju na caj. Davam si par dalsich prasku, zlepsuje se to o trochu, ale stale nic moc to neni. Jde se vcelku prijemne jehlicnatym lesem. Teplota od rana, kdy sem pristal stoupla, ale da se to. Mnohem lepsi nez v Kathmandu. Davam si brambory, syr a vejce, snad to neudela neplechu v zaludku. Kdyby tady byl Tim, tak si to da taky...Asi hodku jdu po rovine kolem reky s balvany. Prechazim pres vysoky most, nejvyssi, co jsem v Nepalu zatim presel. Foukne vitr a bryle co mam v kapse u kosile padaji dolu. Kaslat na to, lizt za nima rozhodne nebudu. Cesta vede zig zag prudce nahoru. Potkavaji me dva darmozrouti a zdalky se ke me uz modli, je jasny o cem bude rec, tak rikam sorry. Nasleduje kontrola v Namche Bazaar, coz je centrum oblasti Everestu. Nemam povoleni, ale s typkem to nakonec doladime a jdu dal. Po ceste chci koupit colu, ale cena za pul litru napoje z ameriky je 250 rupii a to mi uz pripada opravdu hodne ujety, takze nekupuju nic. V Namche si vybiram hotel a objednavam dhal za 450. Todle uz fakt hranici se silenstvim dat za cocku s rejzi 150 korun. Nerika se tomu hyenismus? Radsi si davam nejakou polivku za 280. Je tady plno Amiku, jeden z nich se chlubi super naslapanym telefonem, kterej objevi kazdy jidlo a kazdou restauraci v Nepalu. Tady uz moc nechapu o cem ten outdoor teda je. Okolo sedme jdu na pokoj a ctu si casaky, ktery jsem si pucil v jidelne. Za sprchu chtej 300, tak to taky radsi vzdavam. Po devate hodine usinam se spuntama v usich.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář