Jdi na obsah Jdi na menu
 


Michal - začátek nové práce v Londýně

2. 2. 2008
Tak sem zase tady, s dalsi bezvyznamnou kapitolkou meho zivota. Pote co jsem opustil galeje na farme, ze zcela jasnych duvodu- nebyt jiz otrokem kapitalistickych zbohatliku od Birminghamu a nezit hur nez clovek jeskyni ba jeste trochu hur v karavanu (clovek karavanni). V karavanu,  kde sem se stezi postavil, do ktereho zatekalo stresnim oknem a kde nebyla elektrina, takze v noci mi misto zarovky slouzila prachobycejna svicka hrbitovni a pote co jsem spatril zachod, jiz nikdy jsem tam nesel a radsi chodil ulevit si do krovi na mezi mezi ovce:). Doslova sem plachnul hned po vyplate za sber hrasku, me rozhodnuti bylo jednoznacne, pote co sem byl s ostatnimi bezduvodne nazyvam "osklivymi jmeny" a do autobusu sem musel ne nastoupit a vystoupit ale vpadnout a vypadnout! Za ty pouhe dva tydny, co jsem tam stravil a ze sem byl odhodlan stravit tam nekolik mesicu a ono by to slo ten karavan bych prezil jen to jednani nadrizenych mi trosku neslo k srsti, jsem potkal spousty zajimavych lidi. Lide z farmy, co jim nevadi pracovat tvrde na poli od soumraku do usvitu a vecer si uvarit na kamnech cinskou polivku za deset penci k tomu zakousnou bagetu, prolejt to par pivkama, vykourit k tomu kdesi cosi a bejt stastnej. Kazdej sve stesti vidime jinak, tak je to. Horko tezko se mi opustel dobrej mezinarodni kolektiv, ale clovek mini a nadrizeni meni. Dostal jsem nabidku od znamych. ze k nim muzu prijet a hledat si praci, pokoj  je, takze bud bez starosti, cekame na tebe, rekli mi tenkrat. A tak sem se 20. kvetna ocitl opet v London city....

Hledani prace je pro me vec pomerne nevzrusujici a nemam to rad, mam proste rad svoje jisty, ale to je utopie prijet nekam a druhej den nastoupit na post managera anglicke banky. Zacal jsem tedy obvolavat ruzne firmy ci agentury, jejichz telefonni cisla jsem zahledl v novinach, ci jednoduse spatril ve vyloze kramku. Vsichni mi rikali to same, ze se ozvou, ale vicemene sliby chyby. Ziskal jsem pak praci na jakesi stavbe, kde jsem celej den nic nedelal, protoze nebylo co a prokecal ho s cernochama z Tanzanie, kteri take trpeli nedostatkem cinnosti jako ja. No a v pondeli mi volali, at uz nechodim, ze prace neni, coz me bylo jasny, ze nebudou zdarma platit par budizknicemu. Pak po dnech a tydnech beznadeje se naskytlo roznaseni letaku, coz sem vzal. Nebylo to kazdej den, ale aspon ze se ledy trosku hnuly. Jenze to furt nebylo ono a tak sem se rozhodl zaskocit do pecovatelskeho domu, ktery byl takrka za rohem. Vyplnil sem prihlasku a pak cekal. Vicemene jsem stejne v nic nedoufal, ale aspon ten pocit, ze by neco mohlo bejt, byl nadhernej. Za par dni zvoni telefon a tradaaa je to Michal??? Jo jasny. Tak prijd na interwiev za par dni a vem sebou par dokumentu. Na intervjucku sem byl vcelku uspesnej, musel sem si spousty veci samozrejme vymyslet a nalhat jim, ale to je tady normalni praxe. Oni daji na doporuceni od ostatnich a pak na prvni dojem. Nastoupil jsem par tydnu pote, protoze jsem musel cekat na vypis z rejstriku trestu, ktery prokazal moji nevinnu, co se pachani trestne cinnosti tyce. A pak uz nastal den D a ja otevrel dvere do moci a vykaly pachnouci jednotky pro dementni anglicke obcany:) Prvnich par dni jsem pracoval s filipinskym inzenyrem elektrotechniky Alontem, ktery me zaucoval do taju pecovatelstvi a jak se nejlip a zaroven nejrychlejc postarat o nase obyvatele. Prvnich par dni jsem take silne uvazoval o tom, jestli je to skutecne prace dobra a vhodna pro me, ale nakonec jsem usednul jak krev pri sedimentaci.  Ze zacatku jsem mel dost potize, ale ted uz je vse hrackou, jen je to docela dost narocne jak na fyzicky a posledni dobu pozoruju, ze tak trochu i psychicky. Ono pracovat 50 hodin tydne doslova a do pismene v blazinci, by polozilo i vola. A to ja nejsem. Pojdme se zlehka seznamit s nekterymi obyvateli Chalfount Courtu.
pokračování příště...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář