Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nový Zéland VII. -závěr

11. 4. 2010

ObrazekMorsky lvoun v zatoce Kanibalu, pojmenovane podle nalezenych lidskych kosti.

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

Když z more zaclo vychazet toto monstrum, byl to pro me opravdu silny zážitek, takovy ten okamžik byti, ted a tady, něco co se zazije jen párkrát za život.

 

 

 

 

 

Obrazek

Mensi lvoun je udajne samec, dokazal jsme se priblizit zhruba na vzdálenost 10 metru ale  to se jim nelibilo a rozebehli se proti me..na plazi jsem jim hrave utek, v mori by si se mnou pohrali jak s hadrovou panenkou. I když si nemyslim,  ze jsou zaznamenany utoky na člověka, tyto potvory však s chuti jedi ty malinke tucnaky které jsem sledoval z tribuny.

 

 

ObrazekMam moc rad tajtu fotku,  proste nevim proc :)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ObrazekBaldwin street je svetove nejstrmejsi ulice, na kazdych 2.86 metru se prumerne vystoupa metr vysoko..pan Stribrnak mel opravdu co delat,  aby se vyfunel nahoru,  ale dokazali jsme to.

 

 

 

 

 

 

Obrazek

Moeraki boulders jeden ze zazraku přírody a definitivne MUST SEE.

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

Ukotveni stanu na betone nebylo moc možno,  nemeli jsme zrovna v aute zbíječku, tak noc byla docela punkova.

 

 

 

 

 

 

ObrazekPo tom co jsem sefem vyhozen ze sklizne jablek po 14 dnech,  protože se choval ke vsem jako k dobytku a ja to jaksi nemohl snaset,  jsem vcelku vyhodne prodal pana Stribrnaka, rozloučil se se vsemi přáteli a odjizdim stopovat po severním ostrove NZ.  Hned po par minutach me nabral tento francouzsky par, se kterými jsem stravil další tri dny a jako odmenu obcas koupil nejake to vino…

 

 

ObrazekPohodicka na ulicích Welingtonu..typa,  co sedi na zemi a prodava  naramky, jsme potkal po mesici v noci v Aucklandu cca 600 kilometru daleko, jestli todle uz není osud,  tak ja nevim...

 

 

 

 

 

 

ObrazekV hostelu potkávám dva Amiky,  kteří stejne jako ja,  planuji vystup na aktivni sopku Mount Taranaki (2518 metru). Zde jsou chlapci ještě cili a veseli, ale poněkud si zapomeli vzit něco k piti,  takze sme se při vystupu delili o mou vodu. To vedlo k tomu,  ze chlapec napravo dostal z nedostatku vody krece do svalu a skoncil v pulce, s dalsim hochem jsem pokracovat a  ten dostal krece tesne pod vrcholem,  ale nejak to ustal a spolecne jsme se vyškrábli nahoru.

 

ObrazekCesta nahoru byla velmi kruta, po sypkem materialu jsem udelal dva kroky nahoru a tri kroky jsme sjel dolu. Jen vrozeny pud dobyvatele sopek me presvedcil nevzdat to :) Dolu se jelo snowboardovym systémem. Na sopce rocne udajne zahyne několik lidi,  kteří podceni počasí.

 

 

 

 

ObrazekPohled téměř zezhora.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ObrazekNahore jsem se rozdelil s amikem o vrcholovou plechovku pivka, zavrel oci při foceni a sestoupil dolu.

 

 

 

 

 

 

 

ObrazekPo tydnu stopovani kontaktuji Ondru,  kterého jsem potkal na tresnich a ten říká,  ze ceka na zahajeni kiwi sezony a dal mi cislo na sefika,  kterého jsem kontaktoval a dostal praci..takto vypada kiwi sad, odruda na obrazku je zlate kiwi, chutove vyborne.  Ačkoliv se kiwi trha stále velmi tvrde a nezrale semtam se najde zraly plod.

 

 

 

ObrazekPlaz v Tauranze ..nadhernem meste na severu severního ostrova, zkousim poprve a asi i naposled v zivote surfovat, trochu mi to neslo.  Za dve hodiny jsem stal na prkne tak pet vterin, extremne vycerpavajici sport…

 

 

 

 

 

ObrazekNas super sefik nam rano vysvětluje,  jak hezky trhat kiwi.

 

 

 

 

 

 

 

 

ObrazekMoje dny otroctvi na NZ jsou u konce, moje ruka uz nikdy neutrhne jedine kiwi..teda aspon doufam, natrhat pytel na brise trvalo v průměru okol dvou tri minut, jedna se o praci,  která nevyzaduje téměř zadny mozkovy potenciál. Trha se naprosto vsechno a je potreba jen zvysene opatrnosti při vysypavani do bedny,  aby se kiwi nepomlatily. NA Zelande se musí rikat KIWI FRUIT=(kiwi ovoce) protože při otázce Uz jsi mel kiwi by si mohli myslet,  jestli jsi uz ochutnal ptaka KIWI..

 

ObrazekBedna cca 300 kg, kiwi se na rozdil od tresni a jablek trha v tymu a pak se vyprumeruje denní mzda, takze všichni museji jet tak nak stejnym tempem, je to unavující a jedinou vzpruhou bylo poslouchani punkovych MP3 .

 

 

 

 

 

ObrazekV Aucklandu davam par piv a koukam na nadherne auto pred hospodou..za chvili do nej nastupuje divka,  která si tam dava obri zrcadlo a jeji nagelovany pritel v lakýrkách..premyslim o prašných cestach a o tom,  co se skryva na konci a o tom,  ze tydle dva je asi sotva uvidej…

 

 

 

 

ObrazekTak jako první den i poslední den se davam do reci s Maorem, je to poněkud pripad,  ale travime spolu několik hodin, kupuju mu pivka a nakonec věnuji moje tricko. Jazyk vyplazuje dle stare maorske tradice, kdy maori ukazovali nepriteli jazyk,  aby ho videli a vedeli kdo je za chvilku bude jist...

 

 

 

 

Moje dobrodružství je u konce, stacilo k tomu jen malo, trochu penez, trochu odvahy a NZ se nadosmrti zapsal do meho srdce jako nádherná země se skvělými lidmi,  ještě hezci přírodou a necim,  co clovek pochopi,  az když se tam dolu podiva….

Tohle je sice konec fotek a poznámek z Nového Zélandu, ale nesmutněte, protože Michal nezahálel a já už mám zhruba 20 stránek vyprávění o jeho práci osobního asistenta, při jehož čtení vám budou téct slzy nejen od smíchu.

A na konci dubna Michal sám vyráží na několik týdnů do Nepálu a slíbil, že si bude vést podrobný deník, tak se máme na co těšit.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mořska pana

vendula, 9. 8. 2010 16:44

žadnou mořskou panu jsem nam neviděla.Podle nadpisu.Takže vam na to peču