Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ošetřovatelem v Anglii - Andrew 1.

 Rochdale byla smradlava dira nedaleko Manchesteru, kde kriminalita dosahuje bodu varu. Cekal sem pred barakem na sveho prvniho klienta od nove pakospolecnosti. Z okna baraku vedle me nekdo pozoroval. Za chvili vylezla mala holka a zeptala se me, jestli si nedam neco k piti. Musel se sem zasmat pote, co sem se ji dvakrat zeptal, co rikala, protoze to rekla silnym severskym prizvukem.Vzpomnel jsem si, jak nas na kurzu ucili par slangovych vyrazu mezi nimiz patril i vyraz pro horky napoj, ktery prave pouzila  a s diky odmitl. Zlati lide. Zavolal Andy, ze je na ceste autem a do hodiny bude doma a at pockam nekde na zahrade. Prozkoumal sem nevelkou zahradu a za nakou kulnou pohnojil koprivy. Byl sem plnej ocekavani, co se bude dit. Moje koordinatorka Luise rekla, ze Andy je fajn a ze se k nemu kazdej rad vraci. Uvidim, co me ceka po tydnu tady. Budu tu jenom sedum dni, zadne trimesicni umisteni jako v predchozi agenture. Tyden preziju i kdyby se pakos/klient promenil v hotoveho dabla. Vytahl sem kytaru z pouzdra a aspon ji naladil. Nemam moc rad cekani.
 
  Andy s jeho soucasnym "osobnim asistentem" dorazil asi za hodinu a pul. Andy mel nabitej zivot a tak nikdy nikam nedorazil vcas. Sel sem k autu a privital se  s nim.  Zrovna telefonoval, tak jen pokynul hlavou, at se nezlobim, ze musi nejdriv hovor dokoncit. S Polakem Simonem sme sli zatim dovnitr. Hodil sem si do moji mistnosti bagl a kytaru a podival se na par fotek na zdi z dob, kdy Andrew jeste skakal pres kaluze. Simon mi zatim vysvetlil par veci jak to tu chodi. Za nakou dobu nas Andy z auta prozvonil telefonem a vsichni sme sli dovnitr. Andy se mi jevil jako spravnej chlapik, paralyzovanej od krku az po malicek u nohy. Svuj jezdici trun ovladal pres dotykovej senzor bradou a pomoci brady ovladal i svuj telefon a laptop.

Andrew mluvil jako spravnej severan, jeho dialekt byl nezamenitelny a pro me jako cloveka pohybujici se spise na ve stredni a jizni casti Anglie dost tezky porozumet. Casto sem se ho musel ptat, co rika a vysvetlil jsem mu, ze kdyz nasadim vyraz idiota na mem obliceji, neni to s velkou pravdepodobnosti, ze bych idiotem byl, ale ze nerozumim tomu, co mi rika. Andy mluvil neustale, kdyz nemluvil se mnou tak mluvil s nekym telefonem, kdyz nemluvil s nekym telefonem, mluvil s nekym osobne, kdyz nemluvil s nekym osobne mluvil do laptopu, kterej mu pomoci hlasoveho konvetoru psal email. Pocitam, ze mluvil i ze spani. Huba se mu doslova nezastavila.
 
  Zjistil jsem, ze mame dost spolecneho. Andy tak trochu procestoval svet. Byl na Zelandu, V Asii, v Nepalu zasel trek okolo Annapuren jako ja a kdyz mu bylo 28 tak se rozhodl, ze vyrazi do Indie. Po jedne hadce se svou tehdejsi divkou se rozhodl, ze si zajde zaplavat do more. On byl v dobe pred svou nehodou hodne aktivni clovek. Hral rugby a fotbal, zavodne plaval, podnikal v obchode s rugby vecma a musim rict, ze sem mel dojem, ze byl vcelku uspesny a ze mu to docela palilo. Skocil do more, kdyz vtom jeho hlava narazila na neco, co ve vlnach nevidel. Jak sam rekl "dostal jsem ranu jak kladivem a pak uz sem jen pozoroval jak se me koncetiny nehybne vznasi ve vode a ja nemuzu nic delat. Byl sem dobrej plavec, tak nebyl problem zadrzet dech na dlouhou dobu, ale zaroven sem vedel, ze todle je konec, zacal sem se loucit se svoji rodinnou, daval sbohem vsem tem vecem na nasi planete."

Jakousi shodou nahod ho vsak videli jeho dva kamaradi, kteri zaregistrovali, ze neco neni v poradku a vytahli ho na breh. Andyho zivot byl zachranen. Stravil 3 mesice v Indii v nemocnici, kde mu vsichni rikali, ze moc sanci na preziti nema. Ono zlomit si treti obratel, je opravdu zivot ohrozujici poraneni. Paradoxne nejvetsim utrpenim pro nej bylo, ze vzhledem k masivnimu poraneni patere, ochably i svaly na krku a Andy nemohl nekolik mesicu mluvit a trvalo dalších nekolik mesicu nez ziskal tuto schopnost znova. Musel sem se tomu opravdu smat, protoze pro recnika jeho kalibru to muselo byt opravdove peklo. Pak rekl "no a ja mam i docela paradoxni prijmeni Walker" (= chodec) . Bylo fajn, ze si z toho dela svym zpusobem legraci. Po trech mesicich v Indii nasledoval letecky transport do Anglie a nasledna rocni rehabilitace. I pres to vsechno zustaval vetsinu casu pozitivne naladen, minimalne mi tak pripadal, hluboko do hlavy jsem mu nevidel a velmi casto opakoval "happy days".
 
Vecer sem se jel projet jeho autem, protoze Andy rekl, ze tendle tejden bude docela nabitej a ze sem rozhodne nic takoveho jeste nezazil. Moc sem nevedel, co si pod tim predstavuje, ale moc sem nad tim nepremyslel. Polak rikal, ze je to tady fajn ale, ze se dela hrozne veci a ze je to nekdy jizda. Ano jizda to tedy byla a to predevsim v rizeni auta. Jezdilo se stale. Nikdy jindy sem s pakosem nenajezdil tolik za 14 dnu, jako tady za jediny den. Kdyz sme jeli do Leedsu na setkani s nejakymi lidmi z radnice, protoze Andy pomahal hodne v charite, pak hned  jeli za nejakou paralyzovanou slecnou, kterou Andy jel povzbudit  a dat ji mnoho, pocitam ze uzitecnych rad ohledne jak zlepsit kvalitu zivotu a od ni jsme rovnou jeli na navstevu k jeho segre.

Zeptal jsem se Andyho jak se citi 6 let v paralyzovanem tele a zda neuvazuje o tom, ze jednoho dne bude mozna nejaka operace patere, popripade nejaky chodici oblek, ale Andy odpovedel, ze on byl spokojenej pred nehodou a je spokojenej i ted po nehode a ze se proste nejakejma operacema  nechce zabyvat,  jestli to nekdy prijde, tak to proste prijde. Obdivoval jsem ho za jeho postoj k zivotu, protoze sam sebe si horko tezko dokazu predstavit se zlomenou rukou na nejake 2 mesice a on je rad, ze aspon mrka. Lidi se me casto ptaji zda mi neni lito techto lidi a ja odpovidam ze neni, ze nad tim ani nemuzu moc premejslet, jinak bych se zblazil a bulel od rana do vecera nad tim jakej je ten posranej zivot kurva. Zaroven si vsak uvedomuju, jak sem stastnej, ze se muzu hybat a ze si sam muzu dojit na zachod nekam do kopriv.

Pokračování příště...
 
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář