Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ošetřovatelem v Anglii - CHRISS


 Jestli ma dabel nejake jmeno, tak se dozajista jmenuje Chriss. To jsem ovsem nemohl tusit, ze po Frankovi potkam jeste  nekoho,  kdo ve me opet rozvari krev. Jiz tehda po te, co jsem skoncil u Franka, jsem si sam sobe rekl, ze uz rozhodne nechci zazivat podobne psycho a budu se tomu vyhybat, lec mi moznosti budou stacit.
 
  Male mesto Polegate na jihu Anglie nebylo nicim zajimave. Nezazivna hlavni ulice s par  kramkama prevazne ve vlastnictvi Indu. Z vlaku sem vylezl asi po hodine cesty z Londyna. Trvalo dalsi pulhodinu nez sem nasel dobre schovany pacientuv/klientuv/pakosuv dum, ktery vypadal jako desitky jinych domu v ulici. O nejake architekture to tady v ty Anglii zrovna neni...
 
  Dvere otevrel nakej Anlican mladsi o neco nez ja. Predstavil me Chrissovi, kterej mel kudrnaty vlasy a vypadalo to, ze z nich ma udelanou helmu. Chriss mel uz naky to desetileti roztrousenou sklerozu a poslednich par let to dospelo do takoveho stadia, ze skoncil vlastne bez nejakeho mozneho pohybu. Zeptal sem se jeho pecovatele, jaky to tady je a on rek, ze to docela jde.To nebyla odpoved, ktera by se mi libila, chtel sem slyset neco jako"jasny kamo tady  je to takova pecka, ani se mi odsad nechce a klidne bych sem prijel i na prazdniny zadarmo" . Proved me malym bytem a ukazal mi muj mikropokoj s posteli a jednou skrinkou. No a za dvacet minut zmizel. Tak rychle to bylo.

Chriss po chvilce rekl, ze je potreba udelat nejaky nakup. Nalozil sem ho pres rampu do auta a zaradil vykvrdlanou radici pakou rychlost. Cestou mi Chriss rikal jaky mam radit rychlosti. Miluju, kdyz mi pacienti rikaji, kdy radit nahoru a kdy dolu, to me v autoskole na nakladak proste nikdy nenaucili. Dorazili  jsme k obrimu supermarketu. Vytlacil sem Chrisse z auta ven a pak ho tlacil po obchode. Chriss rekl, ze je potreba nakoupit par veci. Nejdriv jsme jeli k oddeleni ovoce a zeleniny. Tam sme dlouze koukali na banany. Dostal jsem pokyn vzit svazek bananu. Vzal jsem tedy dobre vypadaji zrale banany a Chriss se na ne  zblizka podival a rekl, ze tyto jsou moc zlute. Vzal jsem tady jiny dobre vypadajici svazek bananu a po blizkem ohledani zrakem Chriss rekl, ze jsou trochu zelene. Polozil jsme tedy banany zpet a vzal jiny, stejne tak dobre vypadajici, svazek bananu. Chriss rekl, ze tyto jsou moc tvrde a do toho trosku zelene. Na poctvrte volba uz byla dobra. Spokojene jsem banany vlozil do kosiku a pokracovali k jablkum. Tam se to naprosto opakovalo, jablka byla bud moc cervena nebo moc zelena nebo moc mala ci velka. Zacinal me srat. Zeptal se, co mam rad k jidlu, tak sem rek, ze vsechno, ze je to opravdu jedno. Stravili jsme jezdenim po obchode pres hodinu a udelali vcelku maly nakup. Jednou rukou sem tlacil jeho vozik a druhou tahnul za sebou nakupni kosik. Musel jsem zkontrolovat zarucni dobu ryze a to me uz docela polozilo. Konecne jsme dosli ke kasam. Nakoupene zbozi jsem musel velmi peclive ukladat do igelitovych tasek. Tasky se mohly naplnit z nejakeho duvodu jen do pulky a tak sem na vcelku maly nakup pouzil asi 5 tasek. At zije ekologie.

Cestou nazpatek jsem pustil radio, ale pacient ho nemel rad, tak sem ho musel vypnout. Doma jsem ho vylozil  z auta a vzal vsechny tasky a odnasel je domu. Chriss zacal pistet, ze nesmim ty tasky nosit u sebe, ze se vsechno zbozi jinak pomacka. Premyslel jsem, jak se muze pomackat mleko s ryzi, ale asi jsem nebyl na tomto svete dostatecne dlouho, abych toto tajemstvi odhalil. Doma jsem musel naskladat potraviny presne do mrazaku a lednicky. Bylo to neco jako delat kominky na vojne a ta buzerace se tomu zacala dost dobre podobat. Jsem clovek, s kterym je lehke vyjit, ale vsechno ma sve meze, nerikal sem samozrejme nic, je to ma prace delat ze sebe debila, ale rozhodne mi to zacinalo byt videt uz jaksi na obliceji. Chriss rekl, jestli jsem nastvanej a tak sem rek, ze ne, ze vse je v nejlepsim poradku. Byl sem s nim neco pres dve hodiny a zacinal sem tusit, ze todle fakt nebude moct dobry. Okolo pate vecer jsem zacal varit, Chriss vse ridil a ja mu byl jeho rukama. Tak, jak ma spravny pecovatel byt.

Po veceri jsme se divali chvilku na telku a ja mu vtlacil do dlani maly gumovy micek, ktery on zmoulal a tak nejak si povidali a pak po osme projevil prani, ze je cas jit spat, ze to chvilku zabere ulozit ho do postele.Ted kdyz to pisu tak mam za sebou 22 ruznych klientu a kdybych vsechny ty casy ukladani do postele zprumeroval vyslo by mi maximalne 30 minut. Nejdriv jsem musel dat pod Chrisse uvazek, pomoci ktereho ho pak zvednu zvedackem a presunu z kresla do postele. Jinymy slovy s nekym normalnim je to zalezitost jedne minuty. S Chrissem se tato tortura protahla na neskutecnych dvacet minut. Vse, co jsem davno naucenymi pohyby a roky praxe udelal bylo spatne. Chriss ridil kazdy muj pohyb. Problem byl v tom, ze jsem vlastne nerozumel, co po me poradne chce. Proc me tento naprosto primitivni ukon nenecha udelat po svem? Jeste predtim nez Chriss pristal na posteli jsem dle pokynu pripravil na postel polstare. Tri pod hlavu, dva pod nohy. Samotne  presunuti  samozrejme take neprobehlo bez problemu. Uz jen muj zpusob zahakovani uvazku do ocek zvedacku bylo proste spatne a ja nevedel proc.

Na posteli jsem pak z Chrisse stahnul ponozku a on zarval bolesti. Vydesene se ptam, co se deje, co sem udelal spatne a on rekl, ze jeho kuze je velmi citliva a ze musim byt velmi velmi opatrny na vsechno. Zacal sem tedy stahovat druhou fusku milimetr po milimetru, abych ho nahodou nejak nezranil. Stazeni kalhot zabralo bez prehaneni deset minut, u normalnich klientu je to otazka maximalne jedne minuty. Tricko zabralo dalsich dvacet minut, protoze jsem musel Chrisse rolovat ze strany na stranu a pak vzdycky triko trosku povytahnout a rolovat ho na druho stranu a stazeni trenek byla jiz pouze desetiminutova zalezitost. Do teto doby jsem stravil nejakych 75 minut. Nasledovalo prizpusobit slozity system polstaru Chrissovym potrebam. Dalsi polstare se daly pod jeho ruce a vedle jeho trupu, takze nakonec lezel v jakesi polstarove rakvi. U nohou byl system vsak nejslozitejsi. Tam se museli dva polstare slozit na pulku a dat na sebe a takto slozene polstare kolmo tlacily na polstar, ktery byl vertikalne opren o pacientovi chodidla a ze strany druhe o celo postele. Trvalo mi vecnost, nez sel pochopil, co po me vlastne chce. Na jeho ruce jsem musel dat male dlazky, ktere mu pres noc naprimovaly dlane. Popruhy musely byt presne utazene, takze jsem je musel utahovat nekolikrat, tak aby nakonec ani netlacily a ani nebyly moc volne. Hlavova operka se zvedla pocitam do uhlu 37 stupnu. Nastalo propinani prosteradla, aby se dokonale odstranily vsechny zmackaninky a vlnky, coz samo o sobe zabralo dalsi pul hodinu. Kdyz jsme mel vse hotovou a touto dobou to byly bezmala tri hodiny, nevedel jsem, co delat dal.

Chriss me vsak stale zadal, abych posunul polstar pul inche doprava a utahnul jeste trosku vic popruh na jeho dlaze. Stale jsem tedy predelaval neco, co uz bylo predtim vlastne udelane a nekolikrat predelane. Na me tvari jsem mel vyraz, ktery jsem v zivote predtim nepocitil. Huba zkrivena do zvlastniho sklebu,  ze tady ze me nekdo dela poradnyho idiota. Chtel sem tady pouzit silnejsi vyraz, ale mozna to jednoho dne budou cist moje deti a nechci, aby vedely, ze se jejich tata tak citil. Stal jsem tedy u postele a on me stale o neco zadal, rekl jsem mu, ze uz ted opravdu nevim, co mam delat vic a ze je mi to lito, ze bych mu strasne rad pomohl, ale uz nevim jak.  Zacal hlasite pistet, ze proc sem tak jinej nez vsichni ostatni, proc mu tady nepomuzu, kdyz me o neco zada, proc vsichni ostatni jsou tak v pohode a jenom ja sem tak divnej. Rikam "sorry, ale ja fakt uz nevim, co delat vic". Hovna se ve mne varily, ale zachoval sem veskerou slusnost. Pak rekl, ze muzu jit spat a ze jestli nebude v noci s necim spokojen, tak me zavola. Usinal sem po vice nez trech hodinach pekla hodne dlouho. Hlavou se mi honily myslenky na to, ze sem zase v peknejch srackach, ze je to sice jenom na 14 dnu, ale uz tenkrat, kdyz jsme odjizdej od generala Franka jsem si rekl, ze uz nechci, abych se cejtil ve svy praci nejak spatne. Nakonec jsem usnul.

Ve tri rano slysim, jak me Chriss vola. Vstal jsem a sel do pokoje. Rekl, ze se trochu pomocil. Rikam "v poradku ,co chces abych udelal." Krasna veta, ktera respektuje prani a potreby klienta. Rekl "sloz toaletni papir a dej mi ho pod pytlika." Zacal jsme skladat papir a on me pozorne sledoval. Pak rekl, ze papir neni slozenej dobre. Rekl jsem "OK jaka je tedy tvoje metoda skladani papiru?" Bylo mi vysvetleno, jak tedy papir slozit a nez sem to cele pochopil, stravil jsem timto nesmyslem deset minut. Pak jsem si vsimnul, ze na prosteradle zadna moc neni, ale neobtezoval jsem se Chrisse presvedcovat o opaku. Ten parchant me proste zavolal schvalne, aby me probudil. Dalsi hodinu a pul jsem stravil predelavanim polstaru a propinanim prosteradla, taky dlazka na ruce byla ted uz moc tesna. Stal sem zase vedle postele a rikam mu, ze uz fakt nevim, jak to mam lip udelat a on na me"ty tam stojis a smejes se mi". Nic uz sem na to nerikal, nemelo to cenu. Rekl "jdi spat rano v osum zaciname."

Byl jsem sto procentne rozhodnutej, ze rano zavolam do kancelare a urgentne je pozadam, at me tady vymeni, ze na takovydle silny kafe proste nemam. Po osme rano zazvonil zvonek a stal za nima chlapek, kterej sem zamiril snad rovnou z kriminalu. Pokerovany ruce a drsna mluva. Byl to jeho pecovatel, kterej sem dochazel pomoct kazde rano v tydnu. Byl jsem k sakru  rad, ze tady bude nekdo, kdo mi s detailnim systemem pomuze. Nejdriv jsme odstranili polstare a dlahy a dali hlavovou operku vic dolu. Pak zacalo myti, voda se musela kazdou chvili dolevat teplou ci studenou, protoze pacient mel patrne nejake citliva tepelna cidla na kuzi jako maji hadi. Kriminalnik mi rikal, co a jak delat a bylo taky videt, ze neni moc spokojenej, ze sem tady novej a nevim presne co a jak. Zabralo hodinu a pul nez sme Chrisse oblekli, umyli a oholili. V jednom momente kriminalnik shodil neco ze stolku vedle postele,  na kterem bylo hodne veci. Chriss zacal doslova vrestet, co to dela. Vezen jen rekl "drz hubu Chrissi jasne sem ti nekolikrat rikal, at si poridis policku na zed, ze na tom stolku je moc bordelu" no a bylo ticho. "Tak takhle na nej", pomyslel jsem si. Pak kdyz jsme ho premistovali z postele na kreslo, objevil se na jeho sedych teplakach mokry flek. Paneboze to ne! Zabralo dalsi hodinu nez jsme vse umyli a dali nove teplaky. Vse tady zabralo nejak strasne dlouho. Kdyz jsme ho davali podruhy na kreslo tak kriminalni zivel rekl, ze jestli se znovu pomoci, uz na nej kasle.

Vse dopadlo dobre a pacient stastne dosedl suchy do kresla. Podekoval jsem veznovi za skvelou spolupraci a on odesel zase zpet do vazby. Pak jsem nam udelal caj a nejakou tu snidani o jedenacte. Chriss rekl, ze bysme si meli promluvit. Rekl, ze se mnou neni spokojenej a ze by bylo nejlepsi, kdybych byl vystridanej. To je parada, odpovidam, ja sem o tom chtel zrovna taky mluvit. Dohodli sme se, ze on zavola do kanclu a vysvetli jim situaci. On byl rano tak jakoby trochu vymenenej, pocitam ze roztrousena skleroza spolecne s vecerni unavou z nej udelali dabla. Pak prijel nejakej pako-taxik a odvezl ho do 4 odpoledne do nejakeho pecovatelske domu, kam jezdil 3 krat tydne delat nejake aktivity, takze ja sem mel nekolik hodin par pro sebe.

Zavolali mi z kancelare, kde jsem vysvetlil situaci a oni rekli to je OK, to se stava a vecer ze poslou nekoho jineho. Vse ze me ted spadlo, ta hnusna predstava byt tady po dobu 14 dnu ve velkym stresu, zblaznil bych se, strasne to bylo uz po nekolika malo hodinach. Takhle blbej pocit sem predtim u nikoho od prvniho okamziku nemel. Zavolal jsem domu a par  kamosum, abych si zanadaval a pak po 4 prijel Chriss. Udelal sem mu caj a divali se na telku a kecali o zivote. Vypravel jsem mu o svych cestach a mych planech a on my rekl o jeho zivote, o tom jak mu na rakovinu zemrela zena, kdyz ji bylo 35. Okolo 7 vecer prijela nejaka Anglicanka me vystridat. Ptala se me, proc tady koncim, tak rikam, ze sme si proste nejak nesedli, ze to se stava a ze doufam, ze oni dva budou v pohode. Vypadala, ze budou a tak sem se s obema rozloucil, s Chrissem jsme si poprali hodne stesti a ja po jednom dni odjel pryc.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář