Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ošetřovatelem v Anglii - Frank

Po treku ve Skotsku odjizdim na druhou sezenu sbirat jabka do Jih Anglie ke Canterbury. Sezona je toho roku dobra, pro me je vsak atmosfera karavanoveho kempu pomerne nebezpecna vzhledem k nejake stale probihaji parbe. Nekdy je toho alkoholu opravdu moc a trhat druhy den 3 tuny jablek neni s kocovinou nic moc prijemneho. Jsem tedy rad,  ze dostavam vcelku brzo po kontaktovani me spolecnosti praci v Londyne, kam po 8 tydnech na farme vyrazim.

Pise se 13.10 a neni to patek. Do High Barnet, coz je severne od centra Londyna, dorazim okolo druhe odpoledni a stridam pecovatele Bretta, kterej  je Australan a vyznavac budhismu, meditaci a vyssich veci. Klient se jmenuje Frank a pusobi na me vcelku dobre. Ma pronikave modre oci a ty mu dodavaji zvlastni vyraz. Je mu 64 a rozhodne na to nevypada. Sedame si v obyvaku a on rika, at se ho zeptam, na co chci, ptam se tedy jak se mu to stalo. Frank je totiz ochrnuty od hrudniku dolu po automobilove havarii. Rika, ze jel po dalnici a nejakej magor to do nej napral, on skoncil na voziku a vinikovi se nic nestalo. Klasicka nespravedlnost. Stalo se to pred dvaceti lety, Frank se pak rozvedl, no takove veci se lidem na vozikach casto stavaji, neslysel sem to rozhodne poprve. Brett se netvari nejak nadsene, ale nic nerika, jen vysvetluje co se dela a jak vse probiha. Rano okolo 9 prichazi cernoska z Keni Sara na pomoc. Chodi sem uz par let, tak  zna vse do posledniho puntika. Sleduju kooperaci Australie a Afriky a snazim se pochytit co nejvic, protoze zitra jsem na place uz je. Pochytit ale detailni rutinu je hned napoprve takrka nemozne. Autralan se bali a tak nejak rika, ze to tu bylo na prd a ze je rad, ze tu tri mesice prezil. Na jeho slova samozrejme nedam, kazdej sme nakej a kazdymu vyhovuje nekdo jinej.

Vecer neco ukuchtim dle Frankova rozkazu a pomerne brzo tedy neco po seste vecerni ho ulozim do kolme polohy a po zbytek vecere mu nosim jen caje a on sleduje TV ci trochu surfuje na netu. Rano prichazi Sara a zacina detailni rutina, ve ktere mam trochu chaos, ale tak je to vzdycky, vse zabere nakej ten den nez se clovek do toho dostane.  Frank se Sarou me nadsene povzbuzuji, ze  si vedu dobre a ze proti Australanovi jsem jako nerizena raketa. Neco okolo 11 odpoledni je hotovo a ja posilam vytahem v podlaze Franka primo dolu do obyvaku, zapinam TV, otevru pred nim laptop  a jdu varit obed. Zbytek dne tedy do sesti stravim nahore u sebe v pokoji, s tim ze me Frank obcas zavola zvonkem, kdyz neco potrebuje a pak jdu na svou odpoledni pauzu. Vecer se deje to samy dle presne stanovenych pravidel a zakonu. Nesmi se porusit jediny krok. Jelikoz sem tam teprve par dni, tak si teprve zacinam na vse zvykat a ze se deje neco zvlastniho, mi zatim jeste neprijde. Rano prichazi Sara a dle presne napsanych pravidel Matrixu se Frank sprchuje, oblika, poseda na kreslo a posle se vytahem dolu. Je neco po jedenacte hodine a ja jdu varit.Kdyz jsem venku na sve pauze tak hledam posilovnu a najdu a zaregistruju se a zaplatim a od zitrka tam zacinam dochazet behat na pase  a padlovat na padlovacim stroji.

Po navratu varim dle Frankoveho rozkazu  u vecere, on posloucha  pravidelne nejaky politicky porad, ktery komentuje a na to ja nikdy nemam moc co rict, protoze vnitrostatni politika Spojeneho kralovstvi mi stale nejak unika. Po seste ho posilam vytahem nahoru a dle presne stanovenych kroku, ktere mi on sdeluje,  ho odstrojuji a premistuju na postel a ja se premistuji dolu, takze sem vlastne stale v jinem patre nez je on. Po zbytek vecera mu prevazne jen varim caj a okolo 11 nocni ho pretocim na zada a zakreju ho celeho od hlavy, od vrsku hlavy az k pate nekolika vrstvami prikryvek, takze vypada,  jako by lezel v marnici. Je to docela strasidelne  ne-li primo desive, ale po case si na to zvyknu. Frank mi jednoho dne vypravi pribeh z doby, kdy mel ten uraz a lezel v nemocnici, lezel vedle nej mladej kluk, hodne aktivni sportovec, bohuzel mel uraz a ochrnul, coz ho dostalo totalne na dno a nechtel zit. Frank rekl, ze se jednoho rana probudil a misto vedle neho bylo prazdne a sestry rekly, ze ten mladik te noci zemrel. Je neskutecne jak silna muze byt lidska vule…

Prvnich par tydnu jsem byl u Franka celkem spokojeny a dokonce si myslel, ze se po novem roce k nemu zase vratim. Dny plynuly presne jako podle prirucky a nic moc se nedelo az na obcasne navstevy doktora, pondelniho kurzu kresleni a jednou tydne nakupu v Lidlu, kde ja tlacil Franka jednou rukou pred sebou, druhou sem za sebou tahnul vozik a on jen rukou ukazoval smer k jakemu regalu se dame. Vzdy sem ho musel presne natocit, aby videl, co je nejlacinejsi a pak on jen pokynul a ja musel tlacit jinam. Hrozne to bylo. Myslel sem si, ze toto je nejhorsi nakupovani s klientem, co muzu zazit, avsak to jsme jeste nevedel, co me ceka ve vzdalene budoucnosti s nekym jinym. Po tom co jsme prokrizovali Lidl, nasledovalo placeni a Frank zavelel smer ku autu pochodem vchod. Zaradil jsem jednicku, pockal na Frankuv pokyn tam loupnout dvojku a za dvacet minut jizdy jsme zaparkovali na presne urcenem misto. Nasledovalo  presunuti z auta do obyvaku a pres prah dveri jsme musel jet  Frankem stanovenou rychlosti. Zacinalo to byt tak trochu psycho.

Rano prisla Sara a nasledovalo presne presunuti Franka na WC, kde stravil nejakej cas ctenim novin a jinejch veci a ja mu musel nejdriv otacet zadni stranku novin, jakmile jsem na to zapomel, zavolal me a musel sem to udelat, dale jsem musel presne namirit teplomet na nej. Uhel mi vzdy urcil a rychlost vetraku take. Po precteni novin jsme se se Sarou vrhli na sprchovani. Ja mel nekolik ukolu, ktere spocivaly v drzeni sprchy levou rukou, jakmile jsem drzel pravou, oba dva mi rekli, at to chytnu pravou, ze je to tak lepsi, nechtel jsem vyvolavat nejake tridni nepokoje a tak delal, co mi bylo receno. Sprcha sem musela drzet od Frankove kuze ne blize nez 2 cm a ne dale nez 3cm, jak mi doslova rekl a musel jsem prejizdet pres jeho zada od ramene k rameni ani ne rychle ani ne pomalu. Kdyz rychlost nevyhovala, rekl mi, zda zrychlit ci zpomalit.Tou dobou jsem si do ruky musel dat sprchovaci gel nivea ??? a cernoscina ruka v danem momentu nastavila ruku s zinkou a ja tam musel kapnout odmerene mnozstvi gelu. Mezitim, co cernoska mydlila, ja musel sprchou prejizdet pres Frankovi nohy, aby mu nahodou v koupelne vyhrate primotopem neprochladly. Vse probihalo jako naprosty ritual, kde vse ma svuj rad, neexistovalo , ze by se treba nejprve omylo leve podpazdi a pak prave, vzdy to muselo byt prave jakoze prvni, navic se u toho nejak nemluvilo, panovalo jen ticho prerusovane rozkazovanim tech dvou, abych udelal to ci ono. Pak jsme si prohodili mista a ja si musel dat sprchu do prave ruky a strikat vodu na Frankovo bricho. Nasledovalo suseni, coz mela za ukol jen Sarah, ja nebyl toho hoden a mohl se jen divat, popripade sel delat na dve minuty neco do pokoje a pak se vratil a mym ukolem bylo odtlacit Franka zpet do pokoje. Tam sme ho na posteli oblekli a spousteli do kresla, az on uznal za vhodne, ze je presne v polovine a ma dokonaly balanc. Nebylo vyjimkou, ze nektera rana sme ho zvedali a spousteli klidne i dvacetkrat. On se vzdycky po dosednuti zacal prudce naklanet a predklanet, zrejme v ocekavani, ze toho dne spolu budeme jezdit po tankodromu.

Po trech tydnech rozkazu a zakazu a neustaleho pripominani veci, ktere mi byly uz nad slunce jasne sem toho zacinal mit opravdu dost. Jedinou vzpruhou bylo, ze sem si sel koupit elektrickou kytaru a po letech zacal opet hrat na sladky nastroj. Pak vcelku nedaleko ode me bydlel kamarad Machal, ktereho sem potkal na Novem Zelandu a chodili sme obcas na pivo a chudak Machal musel naslouchat mym emocnim vylevum. Zacinal sem z toho byt pekne v prdeli. Nekolikrat tydne sem chodil behat na pas a domu se pak vracel s velkou nechuti. Otevrel dvere a jako maly kluk predstoupil pred Franka a ten rekl, co by chtel k jidlu a ja se to odporoucel udelat. Nejak chybela komunikace a rekl bych, ze vse bylo zapricenene tim jeho pristupem ke me jako k nekomu, kdo nema vlastni hlavu. Ja chapu a chci respektovat lidi takove jaci jsou, tak jsem se snazil prijit na to, co delam spatne a co bych mohl delat lepe, nebylo to tak, ze bych rek je to kreten, nebudu se s nim bavit a dost. Odjakziva sem nemel zadny problem vychazet s lidma, ale tady to uz ksakru skripalo. Veci se musely delat hned a vcelku bezne bylo, ze jsem uz natahoval ruku, abych neco udelal a Frank do toho zavelel udelat neco jineho, takze ja zastavil v podstate pohyb natahovene paze  a musel delat okamzite neco jineho. Bylo to hodne iritujici. Moje dny se promenily v sedivou nechut k zivotu jako takovemu a uz od rana sem mel proste pokazenou naladu, protoze jsem vedel, ze tento den bude stat stejne tak k prdu jako ten predchozi. Vrcholem vseho byl vsak vikend, kdy misto cernosky, ktera mi svym zpusobem taky pila krev prichazela Nemka Ursula, ktera si myslela, ze je spickou v oboru pecovatelstvi, protoze navstevovala pecovatelsky kurz NVQ2, coz je vec maximalne tak potrebna k tomu, aby mel clovek trochu vetsi penize. Svedomite tady prohlasuju, ze ac by mi tento kurz zvednul vyplatu a dozajista si ho tedy brzy udelam, ve finale by mi po zkusenostech co mam, byl uplne k prdu. Jenze to si Ursula nechtela pripustit a ridila se zakonem ze vse, co si pacient preje musi byt ucineno. Navic si myslela, ze je i jako moje mama a kritizovala uklizenost kuchyne a jinejch veci i kdyz vse bylo samozrejme uklizeno jinak by general Frank zesilel, kdyby nasel drobecek na kuchynske lince.

Ursula se k Frankovi chovala jako by on byl male miminko, skakala okolo nej a delala tutununu a Frankovi se to moc libilo. Nemohl sem to doslova vystat a co to slo vzdaloval jsem se pryc, treba uvarit caj nebo dlouho vytirat koupelnu ci zehlit jiz vyzehlene kalhoty, abych nebyl svedkem necoho takoveho. Ursula me stale poucovala zakony, ktere se naucila v minule lekci a ja jen delal hmmm hmmm, protoze me to absolutne nezajimalo a navic znalost neceho, co uplatnovala ona sama by snad byla i na skodu. Kdyz se za ni o jedenacte zaklaply dvere, citil jsem se i pres vseobecnou trudomyslnost stastny. Dalsi vyhodou bylo, ze sem mel vsechny nedele zpravidla volne, protoze Frankuv tchan a tchyne bydleli za rohem  a ja ho tam jen odtlacil okolo dvanacte a okolo seste pro nej prisel a mel sem vystarano. Ti starci byli zlati lide, videli na me, ze nam to neklape a rikali, ze s Frankem to ma kazdej tezky, jenom krome Radka, kterej byl Ostravak a s Frankem stravil nekolik let, ale ten kdyz odjel minule na mesic na dovolenou a misto nej nastoupil Australan jen na mesic, uz se nikdy nevratil a nikdo nevi proc. Vsemi moznymi zpusoby ho snazili kontaktovat, ale po Radkovi se doslova slehla zem.

 V pondeli zas pak prisla Sara, general Frank vzdy po ranu hadal v radiu vedomostni souteze a musim rict, ze byl fakt dobrej, znal hodne veci, skoda ze nevedel, jak se chovat ke me. Dirigoval me, at caj, kterej nesu, nevyleju, at mu zabrzdim koleckove kreslo, ktere stalo v obyvacim pokoji na totalni rovine, nevim, Frank si asi myslel, ze sedi na tektonickem zlomu. Jednoho dne rika, jdi se podivat, jestli nejsou vyhozene pojistky, na to rikam proc a on jen at jdu, zkousim svetla vsechno de, televize hraje, tak o co de, Frank vsak trva at jdu a ja jelikoz sem uz skoro jako Nemka a udelam vse, co mu na jeho modrych ockam vidim jdu a pojistky sou samozrejme v poradku, coz oznamuju Frankovi, ten rika, ze vetrak se netoci, tak se tam jdu podivat a je to vytahly ze zdi. Kdyby to rek hned, tak je vse jasny, musel to delat naschval, jinak sem to tehda nevidel, protoze to bylo furt neco.

Vecery sem tedy travil dole v patre a cucel na TV a brnkal na kytaru, popripade pil naky ty pivka a delal mu caj a nosil ho po schodech nahoru. Pak uz mi dochazi trpelivost a pisu do me kancelare dopis dlouhej jako tejden o situaci, ktera tu vladne a ze mi dva si proste nesedime a ze zadam o vymenu. Odpoved prichazi zahy, koordinatorka Karen se jako divi, i kdyz ji musi bejt proste jasny, ktera bije. U Franka jsem mel byt puvodne do zacatku ledna, coz v te dobe bylo jeste nejakych 55 dni, Karen navrhuje a prosi me, zda bych nemohl zustat 25 dni, ze pak nekoho maji, ptam se koho a ona rika, ze nekoho. Vidina 25 dni misto nejakych 55 me silne uklidnuje. Ptam se, jestli to mam Frankovi rict, ale oni ne, ze vse vyridi za me ze ja se nemusim naprosto starat. Ja rikam, ze mu to klidne reknu, promluvime si jako dva lidi, o nic prece az zas tak nejde. Ne, vse vyridi za me. Az do meho odchodu o mem odchodu v podstate nepadlo ani slovo. Zbylych 25 dnu proste nejak utece, vse se hrozne vlece, moje nalada je ponura, nechapu, co se to se mnou deje, sem vcelku veselej a pozitivni clovek, ale tady me to nejak miji. Volam Polakovi Matyusovi jak zije a jak ja ziju. Ten rika, jo OK a kasli na to prosim te, hraj tu jeho podelanou hru s nim, ty odjedes a on zustane pakosem do svy smrti. Po rozhovoru s nim je mi fajn a jdu na pivo s Machalem. Ten se na moji radu chce take stat pecovatelem, aby rychle usetril penize na svou cestu snu do JV Asie. Spolu spatlame zivotopis a napiseme hromadu lzi do prihlasky, vcetne toho, ze se staral o svou nemocnou babicku  a Machal uspesne projde pohovorem a  jde na tyden na kurz, na jehoz konci mu nabidnou pacienta, ktery mrka jenom okem, coz se mu moc nelibi, protoze on by se chtel  tak trochu priucit jazyku anglickemu a to by v tomto pripade bylo docela passe a tak odmita s tim, at mu najdou nekoho jineho, ze on pojede domu a bude cekat na praci. Machal odleta a me zbyva poslednich 14 dnu, ktere proste nejak utecou, jediny si z toho pamatuju a vim, ze se jiz po nekolikate tady opakuju, ze sem se necitil psychicky dobre. Frank, Sara, Ursula, celej svet mi pil krev a ja se z toho nemoh vyhrabat. Prichazi posledni den a se toho rana se sprchou v prave ruce  dozvidam, aniz bych po tom nejak patral, ze ma prijet Radek. Radek vsak vola z Frankfurtu, ze je zaseklej na letisti a nevi, kdy dorazi. Skodolibe se smeju a Frank vola do kanclu, aby nekoho urychlene poslali na zaskok nez Radek dorazi. Ja mam sbaleno a pocitam minuty do meho odchodu. Nastava bajna dvanacta hodina, prichazi Frankuv tchan cekat nez dorazi zaskok a ja se loucim. Preju Frankovi hodne stesti a hezky vanoce. Frank mi dekuje za pomoc a ja naposled zabouchnu dvere od baraku, kam se uz nikdy nemusim vracet. Je poledne, je modry nebe a moje kroky jsou po 56 dnech pekla vesele a radostne. Vecer mi ke vsemu zrusi let domu kvuli problemu s letadlem a letecka spolecnost EASY DES me na tri dny umistuje zdarma do hotelu kousek od letiste. Dodnes a je to vlastne skoro rok, si pamatuju, jak mi to vlastne vubec nevadilo, jak sem byl stastnej a zvesela hral na hotelovem pokoji punkove pisne. Od tedka bude zivot jen lepsi, rikal sem si.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář