Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ošetřovatelem v Anglii - Martin I.

Kdyz mi zavolal koordinator, tak rika "Majkle mam pro tebe na vyber-budto fajn rodinka v Devonu (oblast v Anglii) na farme, nebo trochu obtiznejsi klient v Londyne u letiste, ale zase za nej dostanes vic penez". A jelikoz jsem od prirody chamtivec, hrabnul jsem po lepe placenem pakosovi. Tou dobou jsem byl zrovna na fajn miste, kde jsem stridal zrovna zase nejakeho Polaka a samozrejme jsme se bavili o tom, kde kdo byl a jake to tam bylo.  Polak rika, ze Martin, muj pristi pacient, je docela OK a placnul si se mnou rukou. Nevedel sem tedy, co si mam myslet a prestal nad tim premyslet. Ono co se ma stat, stane se .
 
  Vystoupil jsem na londynske stanici metra Hatton cross a zavolal Martinovi, jakej si mam vzit autobus, vzal to jeho pecovatel Madar Zoltan a rekl, ze je to bus 58 a at jedu pet zastavek  a zastavku po tom, co uvidim supermarket, vystoupim. Prijel 58 a ja doufal, ze jsem nastoupil spravnym smerem. Minulo pet zastavek a  nevidel jsem zadny supermarket a  radsi vystoupil. Nebyl jsem si jisty, zda jedu spravnym smerem. Zavolal jsem klientovi a rekl jsem, ze jsem na Uxbridge Road a ze jsem jel pet zastavek a nevidel zadny supermarket, tak co mam teda delat. Madar v telefonu znel tak, ze toho moc nevi a pak se tam dlouho radili, kde teda jsem. Ve finale mi rekli, ze nevi, kde jsem a at se staram. Zeptal jsem se chlapka, co myl auto pred barakem, jestli nahodou nevi, kde je Cordiliera Rd., to byla ulice, kde Martin bydlel. Dlouze premyslel,  ale bohuzel mi neporadil, rikal jestli nevim, jak se ta cast jmenuje ale to jsem taky nevedel a zavolal tedy znovu Martinovi. Ten byl ponekud do psycha a misto toho, aby mi rekl" jo jmenuje se to tady Prdelakov nebo Ritka" rekl, ze jsem dost starej na to, abych si poradil a cestu nasel sam. Pomahej bliznimu svemu, vzpomel jsem si na bibli a zacal sem byt pekne vytocenej. Prijel dalsi autobus a tak sem do nej nastoupil a proste jel a za dalsich 5 zastavek jsem byl u supermarketu a pak uz jsem vystoupil. Takze to nebylo pet zastavek, ale deset...
  Za dvermi maleho bungalowu jsem videl cily pohyb. Nadechl jsem se a podival se na modre kvetnove nebe, dal na 14 dni sbohem svobode a zaklepal. Otevrel cernoch,  za nim sedel na svem jezdicim trunu Martin s trema bradama a rekl "vitej v pekle".  Podal jsem obrimu stvoreni s prosteradlem okolo pasu ruku a predstavil se.
 
Zoltan mi pak ukazal pakovuz a vysvetlil par veci a pak za pul hodiny odesel. Zacal sem tedy hned makat. Bylo potreba umyt nadobi a tak jsem v klidku zacal. Martin me u toho pozoroval a cernoch Brian jeste neco podelal a pak odjel na kole do Twickenhamu. Pote, co jsem dodelal nadobi, bylo okolo tri odpoledne a Martin rekl, ze ted se spolu pujdeme projit. Dal jsem mu na hlavu slameny kloubouk a okolo hrudi ohromnou zelenkavou deku a to spolu s lenonovskymi brylickami a prosteradlem okolo pasu vytvarelo zjev opravdoveho pakose, za ktereho jsem se opravdu stydel.

Sli jsme par ulicemi do centra te  londynske casti, coz spis byla takova polovesnice ci polomesto a nazev centrum zni docela honosne, protoze to se skladalo z maleho obchodaku a par kramama s hamburgry a podobnejma kravinama. Udrzoval jsem si trochu odstup od teto kreatury na voziku, aby me nikdo nemohl k nemu priradit, jakoze mi dva mame neco spolecneho, ale bylo na prvni pohled jasny, ze mi dva toho mame spolecneho vic nez dost. Jedouci tank a za nim pochodujici pesak.

Martin pak zajel do maleho obchodaku, kde dlouze projizdel okolo regalu a se zaujetim sledoval vyber cokolad a pak si koupil anglickou sportku. Vtipkoval s prodavackou, ze jestli vyhraje, vezme ji sebou na Bahamy, ale nezdalo se, ze by se ji Martinuv plan nejak moc libil. Znelo to spis jako pozvanka do pekla. Nazpatek jsme pak jeli jinymi ulickami, snad proto aby nas nikdo nevidel a pred domem na prazdne ulici jsme s Martinem musel udelat kratke cviceni s koncetinami. Bylo to v pohode a zadne psycho jako s Tarzanem v Birminghamu. Kazdopadne mi to blesklo hlavou. Pak uz byli 4 odpoledne a tedy cas, kdy dochazelo ke stridani strazi. Ja koncil a za me prevzal oteze nocni pecovatel, toho casu Polak Rafael, ktery byl stoupenec Hare krsna. Rafovi jsem pomohl Martina premistit z voziku na postel a to se neobeslo bez dohad a  Martin vse koordinoval, protoze jak stale tvrdil, musi mit vse pod kontrolou, aby sme mu jeste vic nezkurvili jeho zdravi. Po teto akci jsem mel vicemene padla, jen jsem jeste pomohl pretocit Rafovi Martina na bok, protoze pri jeho vaze odhadem 150 kg by hrozilo, ze si nebohy Krsnuv nohsled hne zady a skonci taktez na voziku. Pak jsem mel volno az do dalsiho dne rana, kdy jsem zacinal v osum.
Budik mi rano zazvonil o pul osme a ja se jeste chvilku prevaloval na matraci na zemi v obyvaku. Protoze Martin mel pecovatele dva a jeho bungalow byl maly musel denni pecovatel spat v obyvaku na zemi, coz mi vsak absolutne nevadilo. Presne na vterinu jsem vesel do pokoje a Martin mi skrehotavym hlasem rekl dobre rano. Pak sem zacal svoji pakosskou praci dle rad Martina. Pul hodiny na to prijel cernoch Brian a tahnul z nej chlast po prohyrene noci. Brian jezdil kazdy den ve vsedni dny na pomoc. Bylo to proto, ze Martin byl obrich rozmeru a v techto pripadech je snad dane i zakonem, ze pecovatele musi byt dva. Nocni pecovatel Rafael tedy spal ve svem malem pokojiku a Brian se jal mi pomahat. Jeho cinnost spocivala v tom, ze umyl podlahu v celem bungalowu a pak mi assistoval pri premistovani Martina a dale pomahal pri priprave obeda, tedy nakrajel nejakou zeleninu a oloupal brambory a pak s kocovinou zase odjel. S Brianem byla legrace, rano se tam nasnidal a provinile se na me dival, jakoze by mel neco delat, ale  rikam mu„ kamo me je to uplne jedno treba si tady ustel a nebo zacni chlastat s dalsima negrama“.

Martin byl velmi specificky pri zakladani zavazku pod jeho masita stehna  a casto rikal „ no tak panove nedelejte si z toho srandu ja uz dve deti mam a vy nebudete moje dalsi dve tak to berte vazne“ Byl svym zpusobem legracni. Problem byl vsak, ze Martin nemel jedinou aktivitu, ktera by ho bavila a tak jedinou aktivitou pro nej byli jeho pecovatele-tedy pres den ja s Brianem a vecer a pres noc Polak Rafael ci jiny zoufalec. Martin byl dokonce az tak nesamostany, ze se ani nevydrzel sam divat na televizi a radsi se sel divat, jak v kuchyni meju po obede nadobi. Vse jsem delal  pomalu a velice peclive, protoze jsem vedel, ze on me stejne nenecha vydechnout, dokud nebudu mit po ctvrte hodine padla. Aby se proste neco dělalo, stale jsme musel posunovat jeho chodidla doprava ci doleva v radu milimetru. Martin tvrdil, ze ho chodidla boli, ale v podani člověka, ktery byl od hrudniku dolu ochrnuty, tato lez nevyznela velice presvedcive. Mohl bych mu do nich vrazet dyku a nepoznal by to.

Vyjimecne jsme se divali na jeden dil serialu v televizi, ale pak se to vzdycky vyplo. Martin nikdy moc nevedel, co delat sam se sebou a tak sem uvital, kdyz sme treba kupovali sitko do kavovaru a ja touto cinnosti stravil hledanim sita na internetu hodinu a pul. Nebyt teto hodinky a pul tak bych musel posouvat chodidla ci delat jine zbytecnosti. Vyjimecne jsem mu dal nohy do rotopedu a Martin tak delal cviceni, ale nedelo se tak moc casto, protoze byl vyjimecne liny clovek. Stale jsem delal ovocne caje a to ne jeden ale hned tri najednou, aby se to jeho barelovite telo alespon  trochu zavodnilo. Caj nasaval soustavou tri brcek a vyzadoval presnou teplotu caje. Kdyz jsme mu caj donesl rekl, ze je jeste moc teply a tak sem sel do kuchyne dolit caj studenou vodou. Delo se to proto, aby se neco delo, jinej vyznam jsem v tom nevidel, proc by jednoduse nemohlo pet minut pockat nez caj vychladne na jeho oblibenou teplotu. Jedina vyhoda tohoto vseho zbytecneho pinozeni se dnem bylo, ze jsem vedel, ze si proste odmakam ci spis odslouzim svejch 8 nebo 9 hodin a budu mit padla, coz me drzelo pri zivote, jinak kdybych mel delat takoveho poskoka cely den od rana do vecera, dozajista bych zesilel a prastil bych s tim nebo bych spis prastil jeho. Pak okolo pul treti se vetsinou chodilo na vychazku, coz obnaselo dat slamak na hlavu, pres pas ono jiz zminovane prosteradlo a okolo hrudi obri rucnik secvaknuty sponou na vlasy, aby nepadal.

Se vsim jsem se paral, protoze opravdu nebylo kam spechat, po byte jsem chodil pomalu a delalo mi to i vcelku problem, protoze jsem veci zvykly delat docela rychle a kdyz nekam jdu, tak spis bezim. Pak sem zabouch dvere a vyrazil na obvyklou denni vychazku. Cestou Martin vetsinou vtipkoval se starou duchodkyni, ktera pravidelne plela zahonky pred svym domem. Musel byt na nas tragicky pohled. Pripadal jsem si doslova a do pismene jako kdyz vencim psa. Pak jsme z vedlejsi silnice najeli na hlavni a Martin misto, aby jel po chodniku, tak jel po silnici a autobusy se mu musely vyhybat, ale pri velikosti jeho voziku byl pravoplatnym ucastnikem silnicniho provozu. Pak jsme sli do supermarketu, kde si nechal zkontrolovat, zda nevyhral miliony ve sportce a kdyz zjistil ze ne, tak si zakoupil nove losy a opet neuspesne vtipkoval s mladou prodavackou. Ja sem stal nenapadne opodal, ale vsichni vedeli, ze my dva jsme proste jako nerozlucna dvojka.

Zpocenej blondak a cunik na voziku. Ano tou dobou jsem mu zacal rikat cunik, tedy hlavne po te, co mi Rafael řekl, ze ho v noci ve dve musi krmit. Martin proste jen zral a sral. Tim se mu samozrejme nechci vysmivat, jak sem jiz nekolikrat drive zminil, zivot v paralyzovanem tele musi bejt nocni mura, ale on nejak nejevil zajem delat veci pro sebe a vse nechal delat nas. Potkal jsem hromadu dalsich pakosu, kteri delali vse pro to, aby byli co nejvic samostatni. Martin byl vsak z nejakeho duvodu uplne jiny. S losem sme pak jeli domu, kde jsem uvaril nekolik kyblicku s cajem a on si pak dlouze cistil zuby, aby nejak zabil cas a pak jiz nastala moje bajna hodina, kdy oteze prevzal nocni mura Rafael. Ten spal zhruba do jedne odpoledne a pak si varil nejake vegetarianske jidlo. Nekdy sme nakoupili ingredience a varili spolecne, Raf byl odbornikem na indickou kuchyni a tak sme delali kokosovou ryzi a chapati. Pamatuju, ze jsem jednou chtel ochutnat chapati jeste předtím, nez jsme zacli vsichni jist, ale Raf se na me oboril at to nejim.

Pochopil jsem ze, moucne placky nebyli jeste Krsnou pozehnany a tak jsem  se mu omluvil za moji nenazranost a nedockavost.  Po ulozeni a otoceni Martina jsem sel vetsinou ven na prochazku k mistni londynske prehrade a nebo do parku a pozoroval letadla jak vzletaji z nedalekeho letiste Heathrow. Nekdy si koupil par pivek a oddaval se sneni o dalekych dalavach. Vecer pak stravil na netu a nebo se dival na nejapne porady v televizi a sbiral jsem sily na dalsi osmihodinovku s Martinem. Dost paradoxni bylo, ze Martin nemel moc rad, kdyz se nocni a denni pecovatel spolu bavili. V praxi to znamenalo, ze kdyz Raf sel udelat nejake jidlo pro cunika a ten nas z loznice slysel, jak se bavime, zavolal Polaka a vymyslel si třeba, ze okno je moc otevrene a je potreba privrit. Bylo to naprosto silene, ale my dva jsme okolo sebe chodili a kdyz jsme chteli spolu mluvit,, tak sme septali a to jen proto, aby nas cunik neslysel a my tak mohli v klidku podebatovat o svetskych vecech. 

Cunik tak jako mnoho clientu trpel dojmem, ze si za svou peci musi platit a proto je nezbytne tuto sluzbu do posledni kapky vyuzit. Poskytovani teto pece stoji od 40 000 korun tydne, to jsou penize, ktere dostava moje spolecnost od vlady ci od mestske radnice, ja z toho dostavam samozrejme jen smesnou castku. Musim uznat ze UK se stara o sve obcany dost dobre a ze klienti maji hromadu prav, coz se o me pozici moc rict neda. Ja musim slouzit a slouzit a delat co na ockach svych milovanych klientu vidim a rict „NE“ si v podstate dovolit nemohu.  Cunik mi vypravel, jak se mu jeho nehoda stal,ale tou dobou jsem ho mel jiz trosku prokoukleho, tak sem mu moc neveril. Rikal, ze pracoval v armade jako strelec bitevniho vrtulniku a strilel rebely a komance v dzunglich a poustich po celem svete. Dost barvite o tom vypravel, ale na pohadky jsem asi uz moc velkej. Jednou rika dneska je to deset let od me nehody vrtulniku, pri ktery zahynulo vsech mych osum kamaradu a ja jako jedinej prezil, ale stal se ze me kripl. Nevahal jsem a zapojil google do akce abych zjistil, ze v ten dany den a v te dane zemi nezahynul jediny vojak z UK a ani nebyla nehoda vrtulniku. Nevim, jak se mu to ani vlastne stalo a je to jedno, jen moh proste rict „ ridil sem ozralej na dalnici a mel bouracku“ ja bych na to rek Ok a zivot by sel dal svym plazivym tempem. Mel jsem vsak velmi rad jeho smysl pro humor.

Jeho neuveritelne pribehy a způsob, jakym si ze sebe a sveho postizeni delal srandu. Rikal, jeste nez jsem se prestehoval sem, tak sem jedine místo, kam me mohli dat, byl blazinec a tak sem jako jediny normalni byl v blazinci. Rev od rana do vecera, nekolikrat se me nekdo pokusil zabit a od te doby musim spat se spunty v usich, protoze stale slysim kvilivy narek ci sileny smich blaznu po nocich. S tema spuntama mel teda pravdu. Pouzival dobre voskove spunty a jak řekl, to jsou ty nejlepsi, co muzes koupit, mel sem je v usich, kdyz sem kosil nepratele z vrtulniku, abych neslysel prazdne patrony, jak dopadaji na podlahu vrtulniku, stekot kulometu a narek ranenych. Jeho otec byl taky v armade, a jeho popel mel v urne cunik na parapetu v jeho pokoji. Vzdy mluvil o svem tatovi dobre a jeho mama byla stale nazivu a obcas ji zavolal a pisklavym hlasem si s ni povidal a vse musel nekolikrat opakovat protoze jeho mama uz asi byla dost hlucha. Driv chodil i plavat do bazenu pro postizene a vyjadroval se o tom velice vtipne, ze je to docela narez plavat tam s ostatni zeleninou. Ostatni pacienty prezdival mrkev, jabko, hruska. Pomyslel sem si, ze o nem si musi ostatni myslet, ze tam plave dyne. Dny se u moc u Martina nemenily a vse probihalo tak nejak stejne, ale byl sem docela rad, kdyz mych 14 dni uplynulo a ja byl zase na cas svobodnej.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář