Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobním asistentem 24 hodin denně - 6.

1. 7. 2010

Rovnou z Welwyn garden city sem jel hned k dalsimu pacosovi, coz bylo kousek od Farnhamu, mela to byt jakasi dedina s nazvem Crondall,  je to opet asi hodku vlakem od Londyna, takze co by z Big Benu librou dohodil a zbytek za par hodin dosel. Nachazim se opet ve stejne situaci, ale mam ještě vcelku cas predtim, nez me opet uvezni a tak trochu omrknu mesto a pak se flaknu do mistniho parku, kde okukuju mistni ptactvo.

Nicmene před druhou volam Jeremyho pecovatelku, ze sem jako teda uz na miste a at si me vyzvedne. Za chvili prijede na nadrazi zelenej folcvagen Saran a me je jasny, ze to je muj kocar. Za volantem sedi Australanka puvodnim povolanim rozhlasova komentatorka z Brisbane, pozdeji toho vecera predvadi jak komentovala vecerni zprávy a muzu rict ze jako COOOOL. Delame okruzni jizdu autem skrz mesto a pak jeste jednou ale moc mi to stejne nerika. Anglicky mesta sou vsechny stejny,  architektura je desiva, barak jak barak, nechapu jaky borci mohli postavit tak pekny centrum Londyna, rozhodne to asi nebyli Anglicani.

Za chvilku rikam, ze to mesto uz nechci videt a ze chci videt meho noveho pacose, mirime tedy autem za mesto, daleko do poli, luhu a haju. Australanka se mnou projizdi mistni dedinou a ukazuje mi dva zasadni a jedine zajimave objekty mistni kram a mistni lekarnu, ja si jeste vsimam mistni knajpy, nic jineho zde není. Doma me jiz ceka Jeremy a také tam sedi pecovatelka v době, kdy ja budu mit volno.

Vypadam dost punkove, aniz bych to  tusil. Ještě u Toma jsem si holicim strojkem sjel vlasy na par milimetru, nic vic s mym ridnoucim porostem uz nenadelam, doby cira sou davno pryc, aniz by u me vlastne nejake vůbec byly. Shodou všech pekelnych nahod mi ke konci dochazi baterka a strojek prestava holit. Nabijecka je bohuzel doma v CR. Bezne kontroluju oholenost v zrcadle a vse je OK. Sedam tedy do obyvak.  Jeremy se me pta,  jak se mam, ja rikam ze v pohode, dostavam caj od anglicke pecovatelky a rozhovor se staci ruznymi smery. Prichazi rada na to jakou kdo posloucha hudbu, na to ja rikam, ze ja tak trochu obcas punk, anglanka se na me koukne  a rika ze se ani nedivi. Tou dobou mi to este nedochazi, to mi dojde az po dvou dnech,  kdy se poradne podivam do zrcadla a vidim neoholenej pruh vlasu cca 3 krat pet centaku. Jima me hruza, co mam jako delat, je sobota kramy zavreny a ja se stejne z te podelane vesnice nedostanu,  auto nebylo ještě prepsany na me, abych si koupil jinej strojek a punkovou katastrofu na hlave opravil. To se stava az zhruba po peti dnech,  když me videli jiz vsichni lide v UK a ja na svůj stav zoufale rezignoval.

Nicnene o par hodin dele  nenucene zabavy o nicem jedeme navstivit Jeremyho mamu, navsteva je to vynucena, tak jako bylo vsechno vynucene celou dobu. Jeho matka je 80 let stara  velmi cila, jeji manzel byl vysokym dustojnikem v RAF ( kralovske letectvo). Jeden z jejich synu zemrel před dvaceti lety na problemy se srdcem, byl to novinar se dvemi vysokymi skolami a ohromnou karierou pred sebou, nebyt te smrti tedy,.. a další syn je pilot, který driv pracoval v armade jako stihaci pilot na Harrieru, momentalne je nezamestnany, ale jinak pracuje jako pilot dopravnich letadel. Zhruba tyto informace se dovidam toho vecera krome skvele vecere. Dalsi gigabity babicinych informaci budou nasledovat v prubehu pristich tydnu. Nicmene se vcelku brzo odpoutavame od Jeremyho matky,  která se usilovne a dusledne ujistuje,  zda vse zvladnu, ze starat se o Jerema není jen tak. Rikam jasne babi a dobrou noc. Cestou nazpatek je Jeremy trochu unaveny, zacina neco prskat a Australanka říká,  ze je hotovej, ze to pozna, ze uz je neprijemnej. Ja však samozrejme ještě nepoznavam naprosto nic, to vsechno prinese sladky cas.

Davame Jeremaka do postele, je to pomerne jednoduche, proste klasika, vyzvedne se jerabkem z kresla do postele. Jeremy pokoukava na televizi a pak v klidu usina. Rano okolo osme je budicek a Australanka vysvětluje, jak se dela snidane, dela se z toho desna veda, no ostatne jako u kazdejch ovesnejch vlocek s bananem. Pak se Jeremak meje na posteli a nasledne presouva  na kakaci stolicku, která se soupne nad zachod a Jeremy se snazi o něco, co se bohuzel bez klistyru nikdy nestane. Jeremy je bohuzel diky sve nemoci a celozivotnimu pobytu po boku sve mamy tak malinko, ale opravdu jen zlehka retardovany.

Nehazim tady jen tak vyrazama, ze je někdo dement a nekdo ne, abyste si nemysleli, proste behem dvou mesicu si clovek udela jakysi obrazek. Po neuspesnem zasahu na WC, kdy  je Jeremy velmi smutny a ohlizi se na prazdnou misu, prichazi kazdodenni sprcha, kde australanka meje Jeremyho, coz ja pozdeji nedelam, necham ho aby se myl sam a on to dela dobre, nejsem proste jeho sluha, jsem tu od utirani zadku, který si on sam neutre. Navíc skoleni z me agentury mluvilo zcela jasne. Nechte je delat maximum pro sebe, co muzou. Tak to delam treba z lenosti a treba i diky tomu skoleni, taky bych pak za chvilku mohl za pacienta dychat vzduch…

Pak ho Autralanka celeho osusila, ja ho samozrejme nechal osusit sebe sameho den pote a pak se presunul zpet na postel, kde se Jeremak oblekl, namazal mastmi velmi specialnimi a vyjeraboval zpet do kresla, kde se na nej natahlo triko a svetr. To je nejlepsi delat, když je klient sedici v kresle a ne lezici. Pamatuju na jednu pani v blazinci, tezka demence, nechapala která bije, noc byla dnem a naopak, mela jednu nohu ohlou v koleni a totalne pritahlou k brichu a ja ni v potu strikajici tvare musel natahovat kalhoty o dve cisla mensi. To byl punk reknu vam. Navíc mela chytlavej reflex nebo jak to nazvat a když sem na ni natahoval tricko a mikinu..vse aspon o pet cisel mensi, pevne se zachytavala uvnitr v rukavu. Takze me pak opravdu uz nemuze nic prekvapit.

Zazil sem hodne věci v blazinci, kdy me pronasledoval blazinek, kterej si prave vyhrab cosi dost nechutnyho z plenky a chtel to na me hodit. Zlaty vzpominky, rad na to myslim, koho trefi vykal do hlavy jen tak ve stredu v listopadu? Ale to jsem nejak pekelne odbocil se mi zda.

Proste a jednoduse se pak Jeremy soupnul do kresla  a jal se sam holit a cistit zuby.  Holeni byla tragedie, musel jsem to casto napravit, chyba byla v tom, ze mel blby vousy a blbej el. holici strojek. To ovšem Australanka nevedela, ona vedela jak okecat v radiu, ze v Australii spadnou dva milimetry srazek za pet mesicu, ale o holeni toho vedela asi jako ja o tech srazkach v Australii. Rano se jelo s babickou Prunellou do staje za ponikem Sonatou (ja ji pozdeji prejmenoval na Kolohnatu) nebo na plachetnicky každý ctvrtek, kde Jeremyho dali do male plachetnicky a on si plachtil po jezeru.  Tam jsem v podstate jedine potkaval normalni lidi, dobrovolniky kteří pomahali postiženým.  Hned se me kazdej ptal na Prunellu a jak s ni vychazim, asi vedeli která bije. V sobotu se samozrejme jelo do staje za Sonatou.

Ja z ty Sonaty pak byl uplne vyrizenej. Prunella mi casto vypravela o jejim konskym zivote, musel sem shlidnout fotku Sonaty jak tahla vozik, ten vozik pak ukradli a Prunella vyhlasila patrani Interpolem a rikala, jak ty zlodeji mohli todle udelat, ukrast postizenymu vozik.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář