Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobním asistentem 24 hodin denně - 7.

10. 7. 2010

Jeremy se rano posadil do kresla, snidani mel v posteli, a každý den cetl knizku o sokolnictvi, cetl ji dokola uz nekolik let a neomrzela se mu. Byl to velky milovnik sokolu a jeho sen bylo mit nejakeho doma. Casto mi o tom vypravel,  jak by sedel v obyvaku, sokol na jeho rameni a on ho z kapsy krmil oriskama. Ta predstava my prisla dost silena, ale nechal sem Jeremyho snit, jeho matka, která mela nad Jeremyho zivotem totalni kontrolu, by mu nedovolila mit ani rybicku v kouli na stole, natoz sokola v obyvaku.

Jednoho dne si jdu tahle na vychazku po mistnich polich, tak jako vetsinu dnu jsem chodil. Cestou narazim na zraneneho dravce, kane, sedel na zemi a nemohl litat a kdyz sem se k nemu priblizil tak sycel jako had. Daleko v poli byl nejaky podivin a cosi sbiral, nevedel sem moc co mam delat, tak jdu za tim chlapem a on to byl nakej Brazilec, tak mu zkousim vysvetlovat o co jde, ale umel asi jen portugalsky, takze sem mu pokynul, at me nasleduje a ukazal mu o co jde, na to on nemel moc co rict, tak sem ho zas poslal pryc. Byl jsem rozhodnut toho ptaka zachranit za kazdou cenu. Bezel jse tedy do vesnice a brzy potkal naky domorodce a vysvetlil jim problem. Ty shodou nahod znali sokolnika, který bydlel hned v ulici vedle a ten byl doma. Vzal tedy auto a jeli na místo cinu, jenze ouha ptak uz na stejnem miste nebyl. Byl jsem smutny a prohledaval okoli a nakonec ho nasel. Mel sem velkou radost,  sokolnik ho sikovnym hmatem zpacifikoval a odvezl na veterinu. On mel doma v obyvaku sokola, Jeremyho sen. Zeptal sem se ho,  jestli by bylo mozne nas nekdy vzit na pole az pujde, tak rek ze jo ze se ozve, ale nikdy uz se neozval a ja ho nechtel otravovat. Jeremy mel z me hrdinne akce velkou radost a dekoval.

On vůbec dekoval, tak stokrat za den. Ja treba okolo jen prosel a on mi za to podekoval. Jednou, kdyz jsem mu vyprazdnoval pytlik s moci, co mel na noze,  jsem napocital, ze mi během toho sedumkrat podekoval, behem toho a pak jeste trikrat po tom. V takovemto prostredi clovek musí zakonite zacit silet. Navíc jak sedel na kresle a dival se na TV, vedle byla kvetina, kterou on chtel porad zalevat, trpel taky dost ztratou pameti, ale když po me chtel,  abych ji petkrat za den zalil a ja mu petkrat za den vysvětloval, ze to není potreba, ze jsem zalil brachy. Pak mel cepici po svem tatovi, a pak mel normalni modrou cepici, kterou pouzival na plachetnicky, ale tu mu jednoho dne odfouk vitr a cepice se utopila. On vsak stále hledal nejakou zelenou cepici, tak jsem mu musel denne vysvetlovat ze takovato cepice v dome neexistuje. Byl to boj.

Navíc jeho matka mi sla stale po krku, neustale kontrolovala, jestli jsem udelal to ci ono, treba jestli jsem Jeremyho namazal kremem na opalovani ve dnech, kdy skoro prselo. Byla velmi velmi staromodni. Prunella a Jeremy taky nemeli moc radi, když jsem v aute moc slapal na plyn. Z nejakeho duvodu to auto co měli, melo obsah 2.8 benzin a to jeste v automatu, takze spotreba okolo 15 na sto. Prunella tvrdila, ze tak silne auto je potreba,  protoze Jeremyho vozik je tezky. Nemel jsem uz pak ani chut ji neco vysvetlovat, tak sem vetsinu veci odkejval jako ze jo, ze to byl dobrej napad, kupovat auto s takovym obsahem a jeste v automatu.

Jednoho dne sme s Jeremym jeli z navstevy ptaci zoo, kde on byl asi jiz po dvacate a ja se napojuji na dalnicni pruh. Logicky se na to musí slapnout, aby se clovek zaradil mezi rychle jedouci auta. Motor sel do velmi vysokych otacek a to roztocilo Jeremaka, ze na me zacal kricet, at neslapu na plyn, zacal sem na nej kricet jestli mam jako zastavit kvuli tomu celej provoz na dalnici nebo co. On za to nemohl, byl to nemocny clovek, poznamenany matkou. Pozdeji sem vysledoval metodu,  jak jeho utokum na moji malickost celit. Omylem sem ho jednou prastil do lokte necim, uz sem videl na jeho obliceji, jak se me chysta servat, tak predtim nez to stihl, jsem na nej zarval at se uklidni, ze sem to neudelal schvalne. Problem vyresen, staci jen rvat prvni, za pet minut se na vsechno zapomnelo Vůbec jsem casem vysledoval,  ze k veceru jak byval unaveny, byval velmi chytlavy a podrazdeny. Jednoho vecera on sam jel z obyvaku do loznice, tak jsem mu chtel pomoct, tlacim ho tedy a mirne narazim do zdi. To ho roztocilo vic nez ja vytocil ten motor a zacal sproste nadavat, ze mu tady nicim majetek. Dodavam, ze ta zed od nej byla velmi obouchana. Za nekolik minut se uklidnil a asi na to i zapomnel. Ja uz sem mu nikdo vozik radsi nepomahal tlacit.

Staromodnost Prunelly byla opravdu ukrutna, hned jeden z prvnich dnu  jsme prijeli ze staje k ni na zahradu a ja vyprazdnuji pytlik s moci, vedle baraku byl hnusnej prikop s koprivama, tak sem to tam klasicky chlapsky frknul. Spis sem nevedel, kam to mam vylejt. Jenze to videla Prunella a bylo zle…O několik dnu pozdeji mi rikala, ze si stezovali sousedi, ze v okoli pachne moc. Staci vam to? Prunella vetsinou nadavala na vsechny ve svem okoli. Pri cestach do staje obcas na krizovatce stali lide a ona rikala, ze ti lide jsou urcite necim podezreli, stoji tam pry docela casto a rada by informovala policii. Na to jen kyvu hlavou, jako ze to je dobrej napad, jsou to dozajista drogovy dealeri nebo obchodnici s detskym masem a tomu by se mela ucinit pritrz. Ve staji jsem pak musel otevrit tezka vrata az vzadu, protože po ceste, kterou jezdili vsichni a  kde byly asi dve diry sme jet nemohli, to pry v minulosti zpusobilo, jak se auto hybalo, ze se rozbily bezpecnostni pasy. Vylozil jsem Jeremyho a postavil ho do dveri koje, kde byla Sonata, on tam hodinu sedel a dival se na Sonatu a furt dokola rikal To je hodna holka, to je hodna holka, ja jsem se urychlene pakoval a odchazel na prochazku po okoli, abych tam nemusel s nima bejt. Prunella hrebelcovala  a krmila Sonatu a Jeremy ji rikal, ze je to hodna holka.

 

Prunella o Sonate neustale mluvila a chtela abych ji hladil a objimal, tak sem ji obcas pohladil i když v podstate mi ten ponik byl uplne ukradenej. Nekdy jsme jeli autem na louku, kde se Sonata pasla a z auta ji museli pozorovat. Jeremy vetsinou opakoval to, co rikala jeho mama. No a pak ze staje se jelo domu k Prunelle, ja vetsinou moc slapal na plyn, coz mi bylo vycitano. Pamatuji jednoho dne sme jeli za jejich znamymi asi 200 km daleko, cesta vedla po dalnici a ja musel jet v nejpomalejsim pruhu za vsemi nakladaky, moje rychlost cinila 60 km, když uz jsem to nevydrzel a rozhodl je predjet, slysel jsem Prunellu jak si septa, to je blazen to je blazen. Ona navíc mela zafixovano, ze cim pomaleji clovek jede, tim mene benzinu auto zere.

Po prijezdu domu jsem se co nejrychleji zdekoval a vratil se okolo sedme vecer jak Prunella chtela, ještě hodinu trvalo nez se dokoukali na porad o venkove a ja si vetsinou musel vyslechnout nejake pribehy ze zivota Jeremyho rodiny, Uznavam ze tak pulka byla vcelku zajimava, Prunella byla dobra vypravecka, mela barvite vyjadrovani. Musel sem si precist pohrebni rec, kterou Prunella pronasela na svatbe svého muze a v neposledni rade jsem videl rentgenovy snimek Prunelcinyho pacemakeru. Potom jsem nalozil Jeremaka do auta a okolo osme se jelo. Babicka ho olibala na cestu rekla, ze měli skvelej den, Jeremy rek ze jo a ze dekuje a pak nam mavala dokud auto nezmizelo.

Bylo to svym zpusobem nekdy i hezky. Obcas jiz po sedme kdyz jsem tam prijel rekla, ze Jeremy je dost unaveny (nebyl) a ze bysme mozna radsi měli uz jet. Na to ja rikam jo vypada velmi unavene, tak opravdu radsi pojedem. Cestou zpet jsem slapal zas moc na plyn…Vecer jsem dal rychle Jeremaka do postele a on uz okolo devate spal a zdali se mu sny o sokolovi. Ja si nekdy otevrel lahev vina ci vypil par pivek. Pit se v této praci nesmi, ale z vlastní zkusenosti muzu rict, ze pije kazdej ci valna vetsina pecovatelu. Nicmene s Jeremym se uzilo hodne srandy. Vzdycky rano se me ptal jak se jmenuju, tak sem mu rikal vsechny jmena, jen ne to moje.

Pak se ptaval, kdo prijde po me a tak vznikla postava bajne Kuldrumy, cernosky pecovatelky, která putuje pesky ze Zimbabwe, se svymi dvanacti detmi a manzelem, aby se starala o Jeremyho. Jen sem se ptal Jeremyho, esi mu nevadi, ze bude jeho byt sdilet s dalsimi 14 cernochy, tak se smal, ale nikdy a to zduraznuji si nebyl sto procentne jistej, zda je to pravda ci blbost. Nicmene po me prisla Novozelandanka Andrea, Prunella si ji vybrala, protoze na Novym Zelande pracovala par let v armade a to Prunellu imponovalo.

Jednoho dne ke konci jsme se s Prunello pohadali, kvuli nejake kravine. Ona me ani nikdy nenechala domluvit, neustale mi skakala do reci a to opravdu nemam rad, tak sem trochu zved hlas a rikam, ze bych taky nekdy rad dokoncil vetu, to se ji nelibilo a od ty doby zacla delat problemy, jako kontrola bytu v dome, kdy sme byli s Jeremym na plachetnickach. Svedla na me nejake fleky na koberci a vubec jeste par věci, za ktere jsem nemohl, jo uznavam, ze sem nechal otevrenou vetracku, ale tou mezirkou by se neprotahlo ani kote, uznavam, ze sem zevnitr ve dverich v obyvaku nechal klic, takze bych to urcite podle ni usnadnil zlodejum. Rek sem ji, ze jestli se ji tady nelibim, at si zavola agenturu, ze urcite poslou nekoho jinyho, kdo nenechava klic zevnitr v zamku. Na to ona cumela jako pero a nas vztah se podstatne zmenil, ale me to bylo jedno, za par dni se uklidnila a jezdili sme zas za Kolohnatou a ja moc slapal na plyn.

Prunella jednoho dne vypravela o jednom kiwikovi, ktery tam byl pry jen tyden, ze ho pak museli vyhodit. Si rikam tak ten mel stesti, pak kdyz doslo na podrobnosti mi doslo, ze ja Hemishe znam, stridal me kdysi u Jamese, kdyz sem si bral vikend volno, byl to super kluk, James nemel zadne vyhrady. To byl ale babiccin styl pomluvit kazdeho. Na svuj vek ji to vsak vcelku palilo. Nekdy az moc. Pamatuji, jak jednoho dne sedime na terase a ja vidim motorovy padak, tak ho spolecne pozorujeme a Jeremy mi nekolikrat podekuje za to, ze jsem ho zahlid. Toho dne, kdyz jsme jeli ze staje, bylo na silnici vic aut nez obvykle, nekdy se to stava, babicka nad tim vsak cely den dumala a pak se ji to v hlave spojilo. Tech aut bylo tolik, protoze vsichni jeli pozorovat toho chlapa na tom padaku. Rekl jsem, ze to je prece jasny, jinej duvod snad ani nemohl byt. Podobnych scen bylo samozrejme vice, jen sem je snad radsi uz pozapomnel.

Priblizuje se muj poslední vecer a ja ukazuju Prunelle a Jeremovi moje fotky na laptopu, je to hezkej vecer, rad odjizdim, kdyz jsou veci v poradku. Druhy den ve dve jedu pro Novozelandanku, Prunella trva na tom, ze spolu musime jit na nakup, abych ji ukazal mistni lidl (muselo se nakupovat jen v lidlu) na to rikam, ze to není moc dobrej napad, bude mit batohy a tak, Prunella tedy rika at batohy odvezeme domu a vratime se do mesta, rikam ze muzu nakoupit sam ještě predtim nez prijede, to se ji nelibi a trva na tom, ze na nakup musí se mnou. Tak rikam OK.  Když Andrea prijela, tak rikam sorry, musime spolu na nakup, ja si to nevymyslel, na to ona rika ze OK, ze ji to neva a ze bagly klidne muzeme nechat v aute, ze strach nema. Udelame nakup, projedeme se mestem a mirime domu, ukazu ji este mistni dedinu, tak jak před dvema mesici ukazovala australanka me. Je to dobrej pocit. Uz zadna staj, zadna kytka, klobouk, pytlik na moc, baba,…Doma ceka babicka a je velmi, ale velmi rozlobena.

Nevyklidil jsem totalne svůj pokoj, nechal sem tam bagly a ona pozaduje, aby bylo vse vyklizene, Andrea cumi jako pero, jako privitani je to hezky. Jdou do obyvaku a jdu do pokoje a davam si nohy na stul a nechapu, proc ten pokoj musí bejt total vyklizenej, nikdo to nikdy predtim nedelal, ale to je babicka. Jaga nakonec odjizdi a ja pres den vysvetluju Andree co a jak s Jeremym a Jeremy dekuje  a říká, ze vse je skvele. Druhy den rano uz to mam za par, ukazuju sprchu, jak posadit Jeremyho na WC a cekat na neco co se nikdy nestane, obleknout, oholit... Pak prijizdi babicka se svým jeepem a  odvazi me na nadrazi.

Vybavuje se mi scena ze Statecneho srdce, jak kricel SVOBODA….Prijizdi vlak a me ceka cesta domu do krasneho konce leta.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ještě žijete?

irena, 4. 6. 2017 17:20

čtu ty tvoje zážitky a říkám si, ještě žiješ nebo ses z toho zcvoknul? mám totiž nějakou takovou práci v merku a nevím nevím :-) každopádně díky za odpověď

Re: ještě žijete?

Martina(admin), 4. 6. 2017 17:40

Dobrý den Ireno, Michal žije a stále pracuje v Anglii jako osobní asistent:)

...

Martina Sýkorová, 30. 12. 2012 16:28

Musím říct, že vyprávění bratrance je skvělé! Vůbec by nebylo marné knižní, ani filmové zpracování, trochu mi ty zážitky připomínají Foresta Gumpa :D