Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z kyperského pekla - díl 1.

25. 11. 2006
(z předchozího dílu: Michal se nechal najmout na práci pumpaře na Kypru a právě dorazil do kanceláře společnosti v Larnace, která práci na ostrově zprostředkuje .)

V tu chvíli začlo trochu přituhovat, protože jak jsem začínal chápat. Neměl jsem být umístěn tady v Larnace, ale někde jinde. No moc jsem nad tím nepřemýšlel, hlavně, že jsem tady. Za chvilku přišla jakási obéznější 35 letá paní, která se mi představila, ale moc jsem ji nerozuměl. Následovalo vyplnění nějakejch papírů, a už jsme frčeli do místa mého pracoviště.

V autě jsem chtěl navázat jakousi konverzaci, ale ona žena anglicky v podstatě neuměla, víceméně krčila rameny a na otázku "máte tam moře?" reagovala záporně, což mne dost pozastavilo a vyděsilo zároveň (později jsem se dozvěděl, ze na Kypru nejsou vůbec žádné řeky). Měl jsem bejt u moře, co já teď po ty práci budu dělat, to byla jedna z věci, na kterou jsem se vyloženě těšil! Po práci jít a opláchnout zpocené tělo v moři.
No, jeli jsme dál a jeli jsme podezřele dlouho. Asi po čtyřiceti minutách osoba řekla "už tam budeme" a opravdu za chvilku hodila blinkr, vyjeli jsme na kopec a napravo se před námi otevřelo vyschlé kyperské údolí s jakousi oázou uprostřed. Temně a vítězoslavně řekla" tak jsme doma v Athienu". Zamrazilo mne. Zeptal jsem se, kolik tam tak žije obyvatel, a ona pravila, že pět tisíc. Nakonec jich tam bylo okolo 500. Oni tajty národy na mne působí dost hloupě, nemají takovou tu českou přirozenou inteligenci, která mimochodem chybí i tady v Británii. Čekal bych, ze mi nejprve třeba ukážou, kde budu bydlet, dají mi najíst, napít, odpočiň si, když jsi celou noc strávil v letadle, ale ne. Zavezli mne hned na pumpu. Když si na to dneska vzpomenu, musel jsem vypadat dost vykuleně.Obrazek Něco takového, a vůbec v takové prdeli, bych nečekal.

 Stál jsem tam uvnitř a zmateně se rozhlížel kolem-" tak to je ono?" říkal jsem si. Byl jsem zhrozen, kde jsem se to ocitl. Nevím, jestli si pamatuješ pumpu v Bakově, ještě než tam postavili teď tu novou. No prostě taková malá. Bylo mi řečeno, abych se pomalu zapojil do pracovního procesu, nevěděl jsem sice co, ale začal jsem tam nějak pobíhat a cosi dělat..moc si z toho dne nepamatuju, byl jsem dost unavenej a všechno se ve mne vstřebávalo. Večer mne odvezli do mého baráčku v poušti a před tím mi koupili do začátku nějaké jídlo (jíst se stejně moc nedalo, jaké tam je vedro). V baráčku mne přivítala bytná alla Helena Růžičková, Obrazektaková správňácká ženská, furt se mě ptala, jestli mi něco nechybí a ač anglicky kupodivu téměř neuměla, tak jsme se dohodli na spoustě věcí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář