Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z kyperské pekla - díl 5. závěr

8. 12. 2006
Z předchozích dílů: Michalovi se na Kypru nelíbí a tak v noci utíká a dostává se přes Řecko do Anglie.


 Ráno jsem dojel metrem do centra Londýna na Victoria coach station a zakoupil jízdenku do mého bájného města. Po příjezdu jsem byl poměrně zklamán. Plymouth se mi zdál takový o ničem, představoval jsem si ho úplně jinak, silně mi připomínal Boleslav a tu nemám opravdu rád. Hned u autobusáku bylo job centrum, to je obdoba našeho pracáku, a tak jsem tam v klouznul, projel počítač s nabídkami práce a odešel s prázdnou pryč. Rozhlížel jsem se tedy okolo, hledajíc nějaké pracovní agentury. Tady v GB, se práce nejlépe hledá přes agentury, stačí tam zajít a vyplnit nějaké formuláře a pak člověk jen čeká, až se ozvou (většinou se neozvou, je tady extrémní zájem o práci, obzvláště přes léto jsou zde nájezdy Poláků, ale v jiném ročním období to není tak hrozné , stačí vědět do jaké agentury jít a člověk má napůl vyhráno). Nevýhodou je, že takováto práce je špatně placena, často je to minimum, protože vše, co je nad, si bere agentura. Což mi, ale nikdy nevadilo, nebyl jsem tady za penězi. Jenže takové agentury tady jaksi chyběly, ptal jsem se kolemjdoucích a ty jen kroutili hlavami, dokonce i internet je prý ve městě jen jediný a k tomu ještě pekelně drahý. Ocitl jsem se zase v pasti a to jsem ještě nevěděl, že město nemá hostely, pouze drahé hotely a bed and breakfast, takže nebudu mít kde složit hlavu, což nebylo moc dobré. Strávil jsem tedy podvečer natažený na louce, četl jsem si knížku, co mi dala Evka k narozeninám a snažil jsem se vypustit, že mám docela trable, počasí docela šlo, i když oproti Kypru jsem byl jako v mrazáku. Večer jsem se znovu vydal do města, prozkoumat, jestli opravdu někde není nějaký hostel, ale opravdu nebyl. Již poměrně zoufalý jsem se zeptal kolemjdoucího strážníka, jestli o něčem neví a ten řekl, že ne, ale ať zkusím armádu spásy. V situaci, v které jsem byl, mi to nepřipadalo vůbec nijak podivně a šel tedy do armády spásy. Tam mi znuděny vratný řekl, že dnes mají již plno, a ať přijdu ráno na snídani, jestli chci. Vrátil jsem se tedy zpět na moji louku, kde jsem byl v podvečer, natáhl na sebe vše, co jsem měl v batohu. Přikryl se ručníkem a mapou Larnaky (aspoň k něčemu mi byla nakonec užitečná) a stočil se do klubíčka jako psík, snažíc se usnout. To bylo v podstatě nemožné, tu noc byla opravdová zima, takže jsem se potácel mezi halucinacemi a psychosnem a do toho často vstával dělal kliky, dřepy a vůbec tam poskakoval jako blázen, abych se alespoň na chvilku zahřál. Jestli mě někdo tu noc pozoroval, tak jsem mu nevědomky sehrál pěkný divadélko. Ráno jsem opět vstal  a šel do centra. Cestou jsem se stavil v bankomatu, ale ouha, peníze které měly dojít již před několika dny, stále nedorazily a výpis hlásil jasnou nulu. Zoufalý z mé situace, jsem za poslední libru, co jsem měl v kapse, zavolal rychle domu a požádal o dobyti konta. Ještě ten den jsem se rozhodl odjet z tohoto města do Edinburgu. Říkal jsem si, tam to znám, vím kam jit, vše bude podstatně jednodušší, a hlavně další představa v Plymounthu na louce...no... Celou noc jsem strávil na pětce v autobuse a projel celou Anglii skrz naskrz. Nic se v podstatě nedělo, až na to že na mě spadnul děda, kterej šel na WC a neudržel rovnováhu. V Edinburgu jsem šel na stavbu, kde pracoval jeden můj kamarád s radou o pomoc v hledání bydleni. Ten mě zklamal, byt,  ve kterém jsem bydlel od března do května s Polákama, byl narvanej, zkoušel jsem volat ještě jinému pronajímateli bytu, ale ten se měl vrátit až za několik dni. Další bandička lidi se z bytu právě stehovala a další známý bydlel s pakama, který by byly rozhodně proti, abych tam strávil byť jen pár noci. Situace byla zlá a já se tak po několika týdenním putovaní skrznaskrz Evropou ocitl naštvaný doma. Sice naštvaný, ale plný nových zkušeností a zážitků. Přeci jen, tajto by se mi v Bakově asi přihodit moc nemohlo.

 Za týden po mě, přijela naštvaná Evka a poměrně velmi rychle jsme sehnali (teda spíš Evka, ta má ty organizační schopnosti) pobyt pro au-pair pár v Londýne. Takže teď se staráme o tři děti, který neposlouchají ani vlastního otce.

 

Tímto se s tebou loučím, omluv emailové chybky a pořádně užívej poslední týdny "svobody".


Měj se a Punk Tě opatruj.

Mys

Michal slíbil, že popíše i své působení jako vychovatele divé zvěře v Londýně. Podle prvního emailu, který jsem na toto téma dostala, to bude hodně hustý materiál. Tak snad se rozhoupe a pošle brzy další.

 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kdo je připraven,není překvapen

Míša, 17. 11. 2007 20:02

Jsem si to tady četla ještě před svým odjezdem na Kypr v červnu 2007 a musím říct, že mě to docela odrazovalo....ale ted jsem ráda, že jsem tam jela, protože já mám z Kypru úplně opačné pocity a rozhodně bych ho nenazvala peklem....měla jsem díkybohu štěstí, potkala jsem se tam se spoustou úžasných lidí a to bych přála každému, kdo se vydá za prací, ať již na Kypr anebo někam jinam. Každopádně já jedu zas na Kypr a ted už bez obav:-)

no celkem zajimave pojednani

Roman, 18. 10. 2007 2:40

Tak tedy nechci byt pan chytry ale trochu si mne dostal s tim Kyprem kdyz vemu v uvahu ze mluvis anglicky a kazdy druhy hotel hleda animatora s ubytovanim nebo udrzbare s ubytovanim plus normalni pracovni doba ?? agentur v Larnace I v limasollu mnoho celkem jsem pochopil ze na pumpe jsi nezustal o anglii ani nemluvim ta je mnohem jednodussi no jak pro koho byl jsem tam 5 let a nikdy jsem takovy kousky nemnel zapotrebi vse v poho a za minimalni mzdu jsem delal jednou jedinkrat no zajimavy trteba jsi mnel asi SPATNY STESTI TAK PREJU HODNE UZPECHU V DALSIM CESTOVANI A ZKOU TREBA CHORVATSKO ALE V LETE V ZIMNE BY TI BYLA VENKU ZIMA

Držím palečky...

Dáška, 13. 12. 2006 19:50

Michal je prostě statečnej kluk a já chci jen napsat,že mu držím palečky /i Evče !...A určitě,když bude nejhůř má se kam vrátit! :-) BAKOV je BAKOV ;-)