Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z kyperského pekla - díl 2.

25. 11. 2006

(Z minulých dílů: Michal odjet pracovat na Kypr na pumpu. Zjišťuje, že bude pracovat v nějaké zakopané vesnici a hned po příjezdu musí začít)

  Ráno jsem vstával někdy už v půl šestý, nevyspalej jak nevím kdo, protože v tom vedru mi to fakt nešlo. A pak se mi to hlavou všechno honilo, měl jsem opravdu blbej pocit z ty malý podělaný vesnice, a co tady jako budu ten rok, na kterej sem měl smlouvu, dělat, ale to jsem ještě nevěděl, co mne ten den, který mel plných 13 pracovních hodin, čeká.
Ráno za mnou přisel manžel oné pani (už jsem zapomněl jak se jmenovali) a řekl mi, ať vyplením jakési záhonky. Bylo šest hodin třicet minut a já se stal zahradníkem. Měl mi pomáhat další pracovník Lazaros, což byl Bulhar, ale ten to po chvíli vzdal, takže jsem to tam v tom ranním žáru plevelil asi hodinu sám. Lazaros kupodivu taky neuměl anglicky. On mluvil bulharsky a kyperskou řečtinou. Zkoušel mne tam jako cosi učit, ale nikam to nevedlo, nehledě na to, ze se se mnou nikdo ani moc nebavil, vlastně na to ani nebyl čas. Když jsem odplevelil záhon, byl jsem nasazen přímo do akce.

Ta spočívala v tom, že každému autu! se natankoval benzin, za kolik si řekli (samozřejmě na mne mluvili kypersky a já ně zas anglicky, takže chvílema to bylo, jak kdyby na sebe mluvili hluchoněmý), pak se každému autu muselo stěrkou umyt přední okno a v lepším případě i zadní. Tak to by ještě šlo, ale pak už to začalo trochu vrzat. Okolo osmé ráno majitel odjel někam na skútru a za chvilku byl zpátky s nějakým autem. Při jeho tuposti na mne mluvil stále kypersky, ač jsem ho několikrát upozorňoval, ze touto řecí naprosto nevládnu a ať mluví anglicky. Po chvíli jsem pochopil, že mne žádá, abych to auto umyl.
Začal jsme tedy mýt, ale po chvíli přisel Lazaros a jako že to dělám všechno špatně, a že mi to všechno ukáže. A tak začal mycí proceduru počínaje omytím celého vozu vapkou, hadicí, otření stěrkou, osušení hadrem,vyfoukání vody vzduchovou hadici, rozleštění zbylých nečistot, otření prachu, nastříkání pneumatik spec. směsí, vykydání bordelu, vyndání a ostříkání gumových koberců, vysátí hadrových koberců, otření prachu v celém aute, vyleštěni přístrojovky a vše končilo vyčištěním oken pomoci jelenice. Docela věda a jedno auto práce pro dva na hodinu až hodinu a pul.

Neskutečná dřina. Mezi tím vším se muselo odbíhat k autům, která přijížděla, a to bylo docela často, protože oáza stala kousek od hlavni trasy mezi nějakými většími městy. A aby toho nebylo málo, tak ještě přijížděla auta na výměnu olejů, ten týden tam byla zrovna nějaká akce výměna za polovic nebo tak něco.
Když jsem umyl jedno auto, natankoval dvacet a vyměnil olej pěti, čekalo tam další, které tam majitel mezitím dovezl. Ne kecám, čekalo jich tam dalších pět! Do toho všeho majitel s majitelkou na mne kvičeli "Obrazekquickly, quickly!" a já se cejtil jako robot. Neměl jsem v podstatě žádný čas si oddychnout, jazyk jsem měl na vestě. Ono totiž když bylo na sluníčku nějakých 40 stupňů, tak v rozpáleném aute (taktéž na sluníčku) bylo tak šedesát možná i víc. Pot ze mne stříkal proudem a já se každou půlhodinku chodil napit. Vypil jsem vždy minimálně půllitru, ale za celý den jsem byl na záchodě zpravidla tak jednou.

Jediným chvilkovým psychickým vysvobozením bylo, když přijeli tankovat vojáci OSN, kteří hlídali blízké hranice. Byli to kluci převážně z Maďarska,s kterými se dalo prohodit pár povzbudivých frází o životě. Dozvěděl jsem se, že nedávno jim odsaď někdo utekl, a že pravděpodobně nebyl jediný.

Celý tento kolotoč trval až do sedmi hodin, kdy se celá pumpa musela zamést, dát všechno dovnitř a vše zamknout. Do mé světnice jsem dorazil asi v půl osmé večer, kousnul si do rohlíku, osprchoval se a v podstatě šel spát. Ráno začalo vše nanovo (pro tentokrát jsem sbíral na poli nějaké velké kameny, proč to mi prostě nějak uniklo) a skončilo to opět v sedm večer.

 
 

Komentáře

Přehled komentářů

----

Sarka, 1. 12. 2006 22:12

Jak to teda dopadlo? Utekl?